Dříve než Jóšafat ve svých třiceti pěti letech usedl na královský trůn, měl před sebou vzor dobrého krále Ásy, který téměř ve všech krizových situacích “činil to, co je správné v Hospodinových očích” 1. Královská 15,11. Během své pětadvacetileté vlády Jóšafat “chodil po všech cestách svého otce Ásy. Neodchýlil se od nich…” 1. Královská 22,43. Bez ustání se snažil přesvědčit své poddané, aby se rázně stavěli proti modloslužbě. Stále totiž jeho “lid na posvátných návrších obětoval a pálil kadidlo” 1. Královská 22,44. Od samého začátku se snažil ochránit Judu před hříchy, které byly v severním království krále Achaba na denním pořádku. Jóšafat “se nedotazoval baalů. Dotazoval se Boha svého otce a řídil se jeho přikázáními, ne jak to činil Izrael”. Hospodin byl s ním a “upevnil království v jeho ruce” 2. Paralipomenon 17,3-5. SU 73.1
Jóšafatovo “srdce bylo naplněno hrdostí, že chodí po cestách Hospodinových; proto také odstranil z Judy posvátná návrší a posvátné kůly” 2. Paralipomenon 17,5.6. “Zbytek těch, kdo provozovali modlářské smilstvo a zůstali ještě ve dnech jeho otce Ásy, vymýtil ze země.” 1. Královská 22,47. Takto byli obyvatelé Judska postupně zbaveni nebezpečí, že se přestanou duchovně vyvíjet. SU 73.2
Ve všech koutech země se lidé potřebovali seznámit s požadavky Božího zákona. Kdyby totiž začali dodržovat Boží přikázání, zlepšil by se jejich vztah k Bohu i k druhým lidem. Jóšafat si toho byl moc dobře vědom, a proto učinil kroky, díky kterým se lidé mohli seznámit s obsahem Písma svatého. Nařídil kněžím, “aby obcházeli všechna judská města a vyučovali lid” 2. Paralipomenon 17,9. A jak se mnozí začali zbavovat svých hříchů, lid povstával k novému životu. SU 73.3
Dodržování Božího zákona přináší velké požehnání. Kdyby se všichni muži a ženy řídili naukami Božího slova, nemohlo by zlo, s kterým se dnes setkáváme v soukromém i veřejném životě, působit. Každá rodina by kolem sebe šířila vliv, díky kterému by muži a ženy získali duchovní moudrost a morální sílu. SU 73.4
Po mnoho let žil Jóšafat s okolními národy v míru. “Strach z Hospodina dolehl na všechna království těch zemí, které byly kolem Judy, takže proti Jóšafatovi nebojovala… Jóšafat se stával stále mocnějším. V Judsku vystavěl hradiska a města pro sklady… V Jeruzalémě měl bojovníky, udatné bohatýry… Ti byli ve službách samého krále…” 2. Paralipomenon 17,10.12.13.19. Díky nesmírnému bohatství a slávě získal velký vliv, který používal k prosazování pravdy a spravedlnosti. Když pak byl Jóšafat na vrcholku své slávy, souhlasil, aby si jeho syn Jóram vzal za ženu dceru Achaba a Jezábel. Na základě tohoto manželství se mezi Judskem a Izraelem vytvořilo spojenectví, které v době krize způsobilo králi a mnoha jeho poddaným vážné problémy. SU 74.1
Při jedné příležitosti se Jóšafat sešel s králem Izraele v Samaří. Král Achab projevil svému hostu z Jeruzaléma hlubokou úctu a přesvědčil jej, aby se přidal k Izraeli ve válce proti Aramejcům. Achab totiž doufal, že ve spojení s Judskem bude schopen získat zpět Rámot, jedno ze starých útočištných měst, které podle jeho názoru Izraeli právem patřilo. SU 74.2
Jóšafat mu ve slabé chvilce unáhleně přislíbil, že s ním do války proti Aramejcům půjde. Po zralejším uvážení se ale rozhodl hledat v této záležitosti Boží vůli. “Dotaž se ještě dnes na slovo Hospodinovo,” vyzval krále Achaba. Ten dal předvolat čtyři sta falešných proroků a zeptal se jich: “Máme jít do války proti Rámotu v Gileádu, nebo mám od toho upustit?” Oni mu odpověděli: “Jdi, Bůh jej vydá králi do rukou.” 2. Paralipomenon 18,4.5. SU 74.3
Jóšafat však s výrokem proroků nebyl spokojený, a proto se zeptal: “Cožpak tu už není žádný prorok Hospodinův, abychom se dotázali skrze něho?” 2. Paralipomenon 18,6. “Izraelský král Jóšafatovi odpověděl: ‘Je tu ještě jeden muž, skrze něhož bychom se mohli dotázat Hospodina, ale já ho nenávidím, protože mi neprorokuje nic dobrého, nýbrž po všechny dny jen zlo. Je to Míkajáš, syn Jimlův.’” 1. Královská 22,7. Jóšafat trval na tom, aby byl Boží muž předveden. Míkajáš řekl: “Viděl jsem všechen Izrael rozptýlený po horách jako ovce, které nemají pastýře. — Hospodin řekl: ‘Zůstali bez pánů, ať se každý v pokoji vrátí domů.’” 2. Paralipomenon 18,16. SU 74.4