Oba králové vzali toto varování na lehkou váhu. Achab měl svůj plán a byl pevně rozhodnut se jím řídit. Jóšafat zase dal své slovo: “Ve válce jsme jedno, já jako ty, můj lid jako tvůj lid” (2. Paralipomenon 18,3) a nyní váhal, jestli je správné stáhnout svá vojska zpět. A tak “král izraelský i Jóšafat, král judský, vytáhli proti Rámotu v Gileádu” 1. Královská 22,29. V této bitvě pak Achaba zasáhl šíp a zemřel. SU 74.5
Z této hrozné bitvy se Jóšafat vrátil do Jeruzaléma. “Tu proti němu vyšel vidoucí Jehú… a řekl králi Jóšafatovi: ‘Budeš pomáhat svévolnému a milovat ty, kdo nenávidí Hospodina? Kvůli tomu se na tebe Hospodin rozhněval. Přece však se na tobě našlo i něco dobrého: Odstranil jsi ze země posvátné kůly a dotazoval ses Boha upřímným srdcem.’” 2. Paralipomenon 19,2.3. SU 74.6
V pozdějších letech své vlády král Jóšafat usiloval o posílení národní a duchovní obranyschopnosti Judska. “Vycházel mezi lid od Beer-šeby až k Efrajimskému pohoří a navracel je k Hospodinu, Bohu jejich otců.” 2. Paralipomenon 19,4. SU 75.1
Jedním z důležitých kroků, které král během své vlády udělal, bylo ustavení schopných soudů. “V zemi ustanovil soudce” a nařídil jim: “Dbejte na to, co děláte, vždyť nevykonáváte soud lidský, ale soud Hospodinův. On je s vámi, když vynášíte rozsudek… U Hospodina, našeho Boha, neobstojí žádné bezpráví ani stranění osobám ani úplatkářství.” 2. Paralipomenon 19,5-7. SU 75.2
Král vyzval soudce, kteří sloužili u odvolacího soudu v Jeruzalému, aby byli věrní. “Hle, nejvyšší kněz Amarjáš bude nad vámi ve všem, co se týká Božích věcí, a Zebedjáš, syn Jišmaelův, vévoda domu Judova, bude nad vámi ve všem, co se týká záležitostí královských. A jako úředníci tu budou s vámi lévijci. Buďte rozhodní a jednejte. A Hospodin bude s tím, kdo je dobrý.” 2. Paralipomenon 19,11. Ve snaze zajistit svým poddaným spravedlnost a svobodu Jóšafat zdůrazňoval, že každý člen lidské rodiny náleží Bohu, který je vládcem všech. Ti, kdo byli ustaveni, aby v jeho jménu soudili, měli “nuznému a sirotkovi” dopomáhat k právu a “poníženému a chudému” zjednat spravedlnost (viz Žalm 82,3). SU 75.3