Bůh svěřuje lidem také finanční prostředky. Dává jim sílu k získávání hmotných statků. Osvěžuje zemi rosou a deštěm. Sluneční paprsky zahřívají půdu a probouzejí k životu přírodu a působí růst a plodnost rostlin. Bůh však žádá, abychom mu vraceli, co mu náleží. PM 178.1
Nesvěřil nám majetek proto, abychom jím vyvyšovali a oslavovali sebe. Jako věrní správcové jej máme využívat k Boží cti a slávě. Někteří lidé si myslí, že Bohu náleží jenom část jejich prostředků. Část svých příjmů věnují pro náboženské a dobročinné účely a zbytek považují za své vlastnictví, které mohou užívat, jak se jim zlíbí. To není správný názor. Všechno, co máme, patří Bohu a my jsme odpovědni za to, k čemu svůj majetek užíváme. Způsob, jak hospodaříme s penězi, ukazuje, zda milujeme Boha nade vše a své bližní jako sebe sama. PM 178.2
Peníze mají velkou cenu, mohou vykonat mnoho dobrého. V rukou Božích dětí se stávají potravou pro hladovějící, nápojem pro žíznivé a oděvem pro nahé. Mohou se stát prostředníkem pomoci utlačovaným a nemocným. Samy o sobě ovšem peníze nemají větší cenu než písek. Pravou hodnotu získávají pouze tehdy, když je používáme k uspokojování životních potřeb, pro blaho druhých nebo pro pokrok Kristova díla. PM 178.3
Nashromážděné bohatství je nejen bez užitku, ale je také kletbou. Nastřádané poklady zde na zemi jsou pro člověka léčkou, protože jeho pozornost odvracejí od nebeského pokladu. V den Božího soudu bude nashromážděný a nesprávně používaný majetek svědčit proti držiteli. PM 178.4
Písmo varuje: “A nyní, vy boháči, plačte a naříkejte nad pohromami, které na vás přicházejí. Vaše bohatství shnilo, vaše šatstvo je moly rozežráno, vaše zlato a stříbro zrezavělo, a ten rez bude svědčit proti vám a stráví vaše tělo jako oheň. Nashromáždili jste si poklady — pro konec dnů! Hle, mzda dělníků, kteří žali vaše pole, a vy jste jim ji upřeli, volá do nebes, a křik ženců pronikl ke sluchu Hospodina zástupů.” Jakubův 5,1-4. PM 178.5
Kristus neschvaluje marnotratné a lehkovážné utrácení peněz. Poučení o hospodárnosti: “Seberte zbylé nalámané chleby, aby nic nepřišlo nazmar!” (Jan 6,12) platí pro všechny jeho následovníky. Kdo si uvědomuje, že peníze jsou hřivnou, kterou mu svěřil Bůh, používá je hospodárně a cítí povinnost šetřit, aby mohl podporovat potřebné. PM 179.1
Čím více peněz vynaložíme na vnější okázalost a na uspokojování sobeckých zálib, tím méně jich budeme moci věnovat, abychom sytili hladové a oblékali potřebné. Každou zbytečně vynaloženou částkou se připravujeme o možnosti vykonat něco dobrého. Když nesprávně používáme svěřené hřivny, okrádáme Boha o čest a slávu, která mu právem náleží. PM 179.2