Srdečnost, ušlechtilé pohnutky a rychlé chápání duchovních věcí jsou hřivny, které člověka zavazují. Všechny dary máme použít k Boží službě. Mnozí lidé se však dopouštějí v této oblasti omylu. Těší se ze svých hřiven, ale neslouží jimi. Namlouvají si, že kdyby nastaly vhodné okolnosti, vykonali by velké a dobré dílo. Stále však pouze čekají na vhodnou příležitost. Odsuzují lakomství jiných, kteří ani v nejmenším nepomáhají druhým. Chápou, že sobečtí lidé žijí jen pro sebe a že se budou zodpovídat za nevyužité dary. Samolibě se s nimi srovnávají a domnívají se, že jsou na tom o mnoho lépe. Sami se obelhávají. Každý se bude muset zodpovídat za nevyužité dary. Laskaví lidé mají před Bohem odpovědnost, aby náklonnost neprojevovali jen přátelům, ale všem, kdo potřebují jejich pomoc. Příjemné společenské chování je také dar, který máme využít k prospěchu všech, se kterými se setkáváme. Láska prokazující dobro jen někomu není láskou, ale pouze určitou formou sobectví. Nepomáhá lidem ani nepřispívá k Boží slávě. PM 179.3
Lidé, kteří nevyužívají Bohem svěřené hřivny, jsou více vinni, než ti, které odsuzují. Jednou uslyší: “Znali jste vůli svého Mistra, ale nejednali jste podle ní.” PM 179.4