Kristus udělil církvi velkou moc. “Amen, pravím vám, cokoli odmítnete na zemi, bude odmítnuto v nebi, a cokoli přijmete na zemi, bude přijato v nebi.” Matouš 18,18. Není přípustné, aby jednotlivec jednal na vlastní odpovědnost a prosazoval své názory, aniž by se ohlížel na názory církve. Bůh svěřil největší moc pod sluncem církvi. Je tedy třeba poslouchat Boží hlas, který zaznívá od lidí sjednocených v církvi. (Testimonies For The Church, sv. 3, s. 450,451) RPC 204.3
Boží slovo nedává oprávnění jedinci, aby svým úsudkem odporoval církvi, ani mu nedovoluje, aby své názory stavěl proti názorům církve. Kdyby církev nebyla přísně vedena a nebyla v ní nastolena kázeň, rozpadla by se na kousky; nebyla by jedním tělem. Vždycky se objevovali nezávislí jedinci, kteří prohlašovali, že mají pravdu, že je Bůh vyučuje, působí na ně a vede je. Každý z nich má svou vlastní teorii, své podivné názory a je přesvědčený o tom, že jeho postoje jsou v souladu s Božím slovem. Přestože se jejich teorie a víra různí, všichni tvrdí, že je to světlo od Boha. Tito lidé se vzdalují od Kristova těla a stávají se z nich oddělené církve. Všichni nemohou mít pravdu, třebaže každý z nich s jistotou tvrdí, že jej vede Pán. RPC 204.4
Náš Spasitel zakončil své vyučování zaslíbením, že když dva nebo tři lidé společně Boha o něco požádají, dostanou to. Tím Kristus ukázal, že je třeba dosáhnout jednoty i v touze po určité věci. Je důležité, abychom byli jednotní na modlitbách i v záměrech. Bůh vyslýchá i modlitby jednotlivců, ale v tomto případě nám Ježíš dal důležité ponaučení, které má zvláštní význam pro církevní organizaci na zemi. Musí se shodnout na věcech, po kterých touží a modlí se za ně. Nemělo by jít o nápady a myšlenky jednotlivce, kterého je možné snadno oklamat, nýbrž o vyjádření společné vůle více lidí. (Testimonies For The Church, sv. 3, s. 428,429) RPC 204.5
Bůh si církev vyvolil, aby se stala nástrojem ke spasení lidí. Byla založena, aby sloužila, a jejím posláním je přinášet světu evangelium. Již od počátku Bůh počítal s tím, že církev představí světu plnost jeho božství a moci. Členové církve, které Bůh povolal ze tmy do svého podivuhodného světla, mají zvěstovat jeho slávu. Církev je zdrojem bohatství Kristovy milosti a skrze ni i nebeské vlády a mocnosti (Efezským 3,10) nakonec poznají úplný a dokonalý projev Boží lásky. (The Acts of the Apostles, s. 9) RPC 204.6