Navrhnout vyloučení člověka, který se dopustil nějakého prohřešku, nemůže žádný církevní zaměstnanec ani žádný výbor dřív, dokud nebylo dodrženo Kristovo nařízení. Pokud však dodrženo bylo, církev před Bohem nenese vinu. V takovém případě je nutné zlo jasně označit a odstranit, aby se nemohlo šířit. Je třeba zachovat zdraví a čistotu církve, aby byla před Bohem čistá, oděná v Kristovu spravedlnost. RPC 219.1
Pokud chybující člověk vyzná své hříchy a podřídí se Kristovu vedení, je možné mu dát druhou šanci. Ale i kdyby se nekál, i kdyby byl mimo církev, Boží služebníci pro něj mají pořád pracovat. Mají se snažit přivést jej k pokání. Ať už bylo jeho přestoupení jakkoli vážné, pokud se odevzdá působení Ducha svatého tím, že vyzná a zavrhne své hříchy, což je projev pokání, je třeba mu odpustit a přijmout ho mezi sebe. Jeho bratři by ho měli správným způsobem povzbuzovat a zacházet s ním tak, jak by si přáli, aby se zacházelo s nimi, kdyby byli na jeho místě; rovněž by měli bdít, aby sami nepodlehli pokušení. RPC 219.2
“Amen, pravím vám,” říká Ježíš, “cokoli odmítnete na zemi, bude odmítnuto v nebi, a cokoli přijmete na zemi, bude přijato v nebi…” (verš 18). Tento výrok platí i dnes. Církev dostala pověření, aby jednala v Kristově jménu. Je nástrojem, s jehož pomocí chce Bůh ve svém lidu udržet pořádek a kázeň. Pán jí udělil moc, aby mohla rozhodovat o všech otázkách týkajících se jejího růstu, čistoty a pořádku. Má zodpovědnost vyloučit ze svého středu ty, kdo jsou nehodní a kteří svým nekřesťanským jednáním poškozují pravdu. Cokoli církev udělá v souladu s Božím slovem, bude to v nebi přijato. RPC 219.3
Církev musí být schopná rozhodovat o velmi vážných věcech. Boží služebníci, které Bůh pověřil vedením svého lidu, by měli odvést svůj díl práce a následně nechat záležitost posoudit celou církev, aby v rozhodnutí panovala shoda. RPC 219.4
Pán touží, aby jeho následovníci spolu jednali velmi opatrně. Měli by se navzájem povzbuzovat, napravovat a léčit. Jeden k druhému by měli přistupovat jako k žáku, který se snaží zušlechťovat svůj charakter, aby vyhovoval vysokému povolání. V pozemské církvi se Boží děti připravují na přijetí do nebeského království. Ti, kteří zde žijí v souladu s Kristem, se mohou těšit na věčný život v rodině vykoupených. (Testimonies For The Church, sv. 7, s. 262-264) RPC 219.5