Odpovědnost církve

Navrhnout vyloučení člověka, který se dopustil nějakého prohřešku, nemůže žádný církevní zaměstnanec ani žádný výbor dřív, dokud nebylo dodrženo Kristovo nařízení. Pokud však dodrženo bylo, církev před Bohem nenese vinu. V takovém případě je nutné zlo jasně označit a odstranit, aby se nemohlo šířit. Je třeba zachovat zdraví a čistotu církve, aby byla před Bohem čistá, oděná v Kristovu spravedlnost.RPC 219.1

Pokud chybující člověk vyzná své hříchy a podřídí se Kristovu vedení, je možné mu dát druhou šanci. Ale i kdyby se nekál, i kdyby byl mimo církev, Boží služebníci pro něj mají pořád pracovat. Mají se snažit přivést jej k pokání. Ať už bylo jeho přestoupení jakkoli vážné, pokud se odevzdá působení Ducha svatého tím, že vyzná a zavrhne své hříchy, což je projev pokání, je třeba mu odpustit a přijmout ho mezi sebe. Jeho bratři by ho měli správným způsobem povzbuzovat a zacházet s ním tak, jak by si přáli, aby se zacházelo s nimi, kdyby byli na jeho místě; rovněž by měli bdít, aby sami nepodlehli pokušení.RPC 219.2

“Amen, pravím vám,” říká Ježíš, “cokoli odmítnete na zemi, bude odmítnuto v nebi, a cokoli přijmete na zemi, bude přijato v nebi…” (verš 18). Tento výrok platí i dnes. Církev dostala pověření, aby jednala v Kristově jménu. Je nástrojem, s jehož pomocí chce Bůh ve svém lidu udržet pořádek a kázeň. Pán jí udělil moc, aby mohla rozhodovat o všech otázkách týkajících se jejího růstu, čistoty a pořádku. Má zodpovědnost vyloučit ze svého středu ty, kdo jsou nehodní a kteří svým nekřesťanským jednáním poškozují pravdu. Cokoli církev udělá v souladu s Božím slovem, bude to v nebi přijato.RPC 219.3

Církev musí být schopná rozhodovat o velmi vážných věcech. Boží služebníci, které Bůh pověřil vedením svého lidu, by měli odvést svůj díl práce a následně nechat záležitost posoudit celou církev, aby v rozhodnutí panovala shoda.RPC 219.4

Pán touží, aby jeho následovníci spolu jednali velmi opatrně. Měli by se navzájem povzbuzovat, napravovat a léčit. Jeden k druhému by měli přistupovat jako k žáku, který se snaží zušlechťovat svůj charakter, aby vyhovoval vysokému povolání. V pozemské církvi se Boží děti připravují na přijetí do nebeského království. Ti, kteří zde žijí v souladu s Kristem, se mohou těšit na věčný život v rodině vykoupených. (Testimonies For The Church, sv. 7, s. 262-264)RPC 219.5