Ti, které Duch Boží napomene, by se proti pokornému Božímu nástroji neměli bouřit. Byl to Bůh, nikoli chybující člověk, kdo promluvil, aby je zachránil před záhubou. Lidská přirozenost nerada přijímá výtky a lidské srdce, které neosvítil Duch Boží, není schopné samo zjistit, že napomenutí potřebuje, ani poznat, jaké mu to může přinést požehnání. Když člověk podléhá pokušení a oddává se hříchu, zatemní se mu mysl. Člověk začíná ignorovat varovný hlas svědomí a přestává jej slyšet. Postupně ztrácí schopnost rozlišovat mezi dobrem a zlem, až nakonec nedokáže říct, jaký je jeho postoj k Bohu. Může se chovat nábožensky a horlivě obhajovat věrouku, ale přitom postrádat Božího Ducha. Jeho stav výstižně popsal svědek věrný a pravý: “Vždyť říkáš: Jsem bohat, mám všecko a nic už nepotřebuji! A nevíš, že jsi ubohý, bědný a nuzný, slepý a nahý.” Zjevení 3,17. Když jej Duch Boží prostřednictvím varovného poselství napomíná a upozorňuje na to, v jakém se nachází stavu, zdá se mu, že není pravdivé. Je to důvod, aby varovné poselství odmítl? V žádném případě. RPC 86.4
Bůh poskytl lidem dostatek důkazů, aby se každý, kdo má zájem, mohl o povaze Svědectví přesvědčit. A když zjistí, že pocházejí od Boha, je jeho povinností napomenutí přijmout, třebaže sám svou hříšnost nevidí. Kdyby si takový člověk plně uvědomoval svůj stav, k čemu by pak potřeboval napomenutí? Jelikož si ho však neuvědomuje, Bůh jej na něj ve své milosti upozorňuje, aby se mohl kát a napravit své jednání dřív, než bude pozdě. Ti, kteří napomenutí odmítají, ocitnou se ve tmě a sebeklamu. Ti však, kdo je přijmou a ve snaze získat milost se pustí do boje se svými hříchy, otevřou dveře svého srdce, jimiž dovnitř vstoupí Pán a zabydlí se tam. Lidé, kteří mají úzký vztah s Bohem, znají jeho hlas a vědí, kdy k nim hovoří. Duchovní lidé se dokážou orientovat v duchovních věcech. Takoví budou vděční za to, že je Bůh upozornil na jejich nedostatky. RPC 86.5
David se učil moudrosti z toho, jak s ním Bůh jednal, a v pokoře od něj přijímal tresty. Když jej prorok Nátan seznámil s jeho skutečným stavem, David uviděl svůj hřích a udělal vše pro to, aby jej odstranil. Napomenutí přijal s pokorou a ponížil se před Bohem. “Hospodinův zákon je dokonalý,” prohlašuje David, “udržuje při životě.” Žalm 19,8. RPC 87.1
“Jste-li bez takové výchovy, jaké se dostává všem synům, pak nejste synové, ale cizí děti.” Židům 12,8. V Písmu se píše: “Přísná výchova se však v tu chvíli nikdy nezdá příjemná, nýbrž krušná, později však přináší ovoce pokoje a spravedlnosti těm, kdo jí prošli.” Židům 12,11. Přestože je výchova nepříjemná, Otec nás jejím prostřednictvím vede k tomu, abychom mohli mít “podíl na jeho svatosti” (viz Židům 12,10), (Testimonies For The Church, sv. 5, s. 682,683). RPC 87.2