Nabízí se otázka: Musí se žena podřídit muži, třebaže vidí, že jej ovládají nízké vášně, a její svědomí jí říká, že tím, co po ní manžel žádá, uškodí svému tělu, o jehož svatost má podle Božího nařízení pečovat jako o živou oběť Bohu? RPC 119.7
Není to čistá a svatá láska, co vede ženu k tomu, aby kvůli uspokojení nízkých tužeb svého muže riskovala své zdraví i život. Kdyby byla naplněná pravou láskou a moudrostí, snažila by se jej odvést od uspokojování smyslných vášní tím, že by mu předkládala zajímavá duchovní témata. Někdy je nutné, aby mu i za cenu, že jej rozzlobí, pokorně a s láskou řekla, že nechce nadměrným sexem zneuctít své tělo. Měla by mu láskyplně připomenout, že na ni má v prvé řadě nárok Bůh a ona se tomu nemůže vzepřít, protože by se mu z toho musela v soudný den zodpovídat. RPC 119.8
Bude-li žena zušlechťovat své city a uchová si svou ženskou důstojnost, může svým moudrým postojem přispět k posvěcení svého manžela. Tím splní významné poslání. Zachrání tak svého muže i sebe, čímž vykoná dvojnásobnou práci. V této oblasti, která je velmi choulostivá a obtížně se zvládá, je zapotřebí velké dávky moudrosti a trpělivosti, jakož i morální odvahy a duchovní síly. Sílu a milost lze získat na modlitbě. Je třeba, aby se srdce dalo vést upřímnou láskou. Jedině láska je správnou pohnutkou. RPC 120.1
Jakmile žena odevzdá své tělo muži a začne bez námitek plnit jeho požadavky, vzdává se svého svědomí, své důstojnosti i své identity a ztrácí možnost jej svým dobrým vlivem povznést. Přitom svým posvěceným vlivem, který se projevuje v jejím ušlechtilém chování, mohla zjemnit jeho drsnou povahu a vést jej k tomu, aby přejal vládu nad svými vášněmi a začal být více duchovní. Díky tomu by měli oba účast na božské přirozenosti a vyhnuli by se degradujícímu jednání, které lidi ovládá skrze sexuální touhy. Její vliv má velikou moc. Může vést lidskou mysl k vznešeným a ušlechtilým tématům, která vysoce převyšují smyslné požitkářství, po němž touží neobrácené srdce. Pokud si žena myslí, že se kvůli tomu, aby uspokojila svého muže, musí snížit na jeho úroveň, třebaže ví, že základem jeho lásky a jednání jsou nízké vášně, přestává se líbit Bohu. Vzdala se totiž možnosti svým posvěcujícím vlivem na svého manžela zapůsobit. Pokud si myslí, že se musí podřídit jeho nízkým vášním, aniž by mohla cokoli namítnout, nechápe, jakou má vůči němu i vůči Bohu povinnost. RPC 120.2