Písmo jasně ukazuje, jaký je vztah mezi Bohem a Kristem, a právě tak jasně líčí osobnost a individualitu obou. ZNP 222.8
“Bůh mnohokrát a mnohými způsoby mluvíval k našim otcům ústy proroků; v tomto posledním čase k nám promluvil ve svém Synu… On, odlesk Boží slávy a výraz Boží podstaty, nese všecko svým mocným slovem. Když dokonal očištění od hříchů, usedl po pravici Božího majestátu na výsostech a stal se o to vznešenějším než andělé, oč je převyšuje jménem, které mu bylo dáno. Komu kdy z andělů Bůh řekl takovouto větu: ZNP 223.1
‘Ty jsi můj Syn,
já jsem tě dnes zplodil!’
A jinde se praví:
‘Já mu budu Otcem
a on mi bude Synem!’ ” Židům 1,1-5. ZNP 223.2
Osobnost Otce a Syna a také jednota, která mezi nimi vládne, je vylíčena v sedmnácté kapitole Janova evangelia, v Kristově modlitbě za jeho učedníky: ZNP 223.3
“Neprosím jen za ně, ale i za ty, kteří skrze jejich slovo ve mne uvěří; aby všichni byli jedno jako ty, Otče, ve mně a já v tobě, aby i oni byli v nás, aby tak svět uvěřil, že ty jsi mě poslal.” Jan 17,20.21. ZNP 223.4
Jednota, která je mezi Kristem a jeho učedníky, neruší osobnost žádného z nich. Jsou jedno, pokud jde o cíl, myšlení a povahu, nikoli pokud jde o osobnost. Podobným způsobem je i Bůh a Kristus jedno. ZNP 223.5