Když Ježíš napomínal učedníky, aby dětem nebránili a dovolili jim k němu přicházet, mluvil i ke svým budoucím následovníkům — k církevním činitelům, kazatelům, pomocníkům a všem ostatním křesťanům. Ježíš zve děti k sobě a žádá nás, abychom je k němu nechali jít. Jako by říkal: Děti přijdou, pokud jim v tom nebudete bránit. TV 328.5
Dávejte si pozor, abyste svým nekřesťanským jednáním nevyvolávali v lidech zkreslenou představu o Kristu. Nebraňte dětem svou chladností a nevlídností jít za Ježíšem. Nedopusťte, aby získaly dojem, že se jim v nebi nemůže líbit, pokud tam budete vy. Nemluvte o náboženství jako o něčem, co děti nemohou pochopit. Nechovejte se tak, jako byste ani nečekali, že v dětství Krista přijmou. Nevyvolávejte v nich falešnou představu o tom, že Kristovo náboženství je smutné a že na cestě ke Spasiteli se člověk musí vzdát všech radostí života. TV 328.6
Spolupracujte s Duchem svatým, který na děti působí. Říkejte jim, že Spasitel je zve k sobě a nic mu neudělá větší radost, než když se mu odevzdají již ve svém dětském věku. TV 329.1
Spasitel se ve své nekonečné lásce stará o všechny, které svou krví vykoupil. Má na ně právo pro svoji lásku. Nesmírně po nich touží. Miluje nejen děti dobře vychované, ale i ty, které zdědily špatné povahové vlastnosti. Mnozí rodiče si svoji zodpovědnost za nedostatky v povaze svých dětí ani neuvědomují. Nejsou dost laskaví a moudří, aby se zabývali problémy svých chybujících dětí, které jsou díky jejich výchově právě takové, jaké jsou. Ježíši je však těchto dětí líto. Zná příčinu jejich jednání. TV 329.2
Křesťan může spolupracovat s Kristem a přivádět tyto děti ke Spasiteli. Rozumně a ohleduplně je může získávat, povzbuzovat a předávat jim naději. Z Kristovy milosti se potom možná dočká změny v jejich povaze a bude moci říci: “Takovým patří království nebeské.” TV 329.3