Předtím než Zacheus pohlédl do Kristovy tváře, činil skutečné pokání. Vyznal svůj hřích dříve, než jej lidé obvinili. Podřídil se hlasu Ducha svatého a začal žít podle slov, kterými kdysi Bůh promluvil ke starému Izraeli a která platí i pro nás: “Když tvůj bratr zchudne a nebude moci vedle tebe obstát, ujmeš se ho jako hosta a přistěhovalce a bude žít s tebou. Nebudeš od něho brát lichvářský úrok, ale budeš se bát svého Boha. Tvůj bratr bude žít s tebou. Své stříbro mu nepůjčuj lichvářsky, na poskytované potravě nechtěj vydělávat.” “Nikdo nepoškodíte svého bližního, ale budeš se bát svého Boha. Já jsem Hospodin, váš Bůh.” 3. Mojžíšova 25,35-37.17. Tato slova pronesl sám Kristus zahalený do oblakového sloupu. A první odpovědí Zachea na Kristovu lásku byl právě projev soucitu s chudými a trpícími. TV 351.8
Celníci byli mezi sebou domluveni, aby mohli lid snadněji vydírat, a vzájemně si v podvádění pomáhali. Vyděračství bylo v tehdejší době téměř běžným jevem. Dokonce i kněží a rabíni, kteří celníky pohrdali, se pod rouškou svatého povolání nepoctivě obohacovali. Jakmile se Zacheus poddal vlivu Ducha svatého, hned s nepoctivostí skoncoval. TV 352.1
Pokání, které nepřináší změnu, není pravé. Kristova spravedlnost není rouchem k zakrytí nevyznaného a stále pokračujícího hříchu. Je to životní zásada, která přetváří povahu a ovládá jednání. Svatost je úplná odevzdanost Bohu, bezvýhradné podřízení mysli a života nebeským zásadám. TV 352.2
Křesťan má v běžném životě jednat stejně, jako by jednal náš Pán, a tak jej představovat světu. Z každého činu věřícího člověka by mělo být patrné, že jeho učitelem je Bůh. Na všech účetních knihách, úředních listinách, smlouvách, potvrzeních a směnkách by mělo být napsáno “Svatost Hospodinu”. Křesťan, který jedná nepoctivě, vydává špatné svědectví o povaze svatého, spravedlivého a milostivého Boha. TV 352.3
Obrácený člověk dává najevo, že Kristus vstoupil do jeho srdce a stejně jako Zacheus zanechává všech nepravostí, kterých se v životě dopouštěl. Svoji upřímnost dokazuje tím, že podobně jako vrchní celník usiluje o nápravu. Hospodin řekl: “Vrátí zástavu, nahradí, oč koho odral, bude se řídit nařízeními vedoucími k životu a nebude se dopouštět bezpráví… Žádný z jeho hříchů, kterých se dopustil, se mu nebude připomínat…, jistě bude žít.” Ezechiel 33,15.16. TV 352.4
Pokud jsme někoho nepoctivým jednáním poškodili, podvedli nebo ošidili, i kdyby to snad bylo v mezích zákona, měli bychom se přiznat a udělat pro nápravu vše, co je v našich silách. Bylo by správné vrátit nejen to, co jsme si přivlastnili, ale i zisk, který mohla věc při správném využití za dobu, po kterou jsme ji drželi, přinést. TV 352.5
Spasitel Zacheovi řekl: “Dnes přišlo spasení do tohoto domu.” Kristus požehnal nejen Zacheovi, ale i celé jeho domácnosti. Přišel celníka poučit o pravdě a všechny v domě seznámit se zásadami Božího království. Rabíni a ostatní věřící je svým pohrdáním vyloučili ze synagogy. Nyní však byli nejšťastnější rodinou v celém Jerichu, vždyť měli shromáždění ve svém vlastním domě, seděli kolem božského Učitele a přijímali od něho slova života. TV 352.6
Člověk může být spasen jedině tehdy, když přijme Krista za svého osobního Spasitele. A Zacheus přijal Krista nejen jako hosta, který přijde do jeho domu a zase odejde, ale přijal jej do svého srdce, aby v něm navždy přebýval. Zákoníci a farizeové jej obviňovali jako hříšníka, pohoršovali se nad tím, že Kristus vešel do jeho domu, ale Pán v něm viděl Abrahamova potomka. Neboť “syny Abrahamovými jsou lidé víry”. Galatským 3,7. TV 352.7