Šimon z Betanie byl považován za Ježíšova učedníka. Byl jedním z mála farizeů, kteří se ke Kristu otevřeně hlásili. Uznával Ježíše jako učitele a doufal, že by mohl být i Mesiášem, ale nepřijal jej za Spasitele. Jeho povaha se nezměnila a jeho zásady zůstaly nedotčeny. TV 353.1
Ježíš uzdravil Šimona z malomocenství, a tím si jej získal. Při Kristově poslední návštěvě Betanie Šimon z vděčnosti uspořádal pro Spasitele a jeho učedníky hostinu. Sešlo se tam mnoho Židů. V Jeruzalémě panoval velký rozruch. Kristus a jeho poslání budily tehdy větší pozornost než kdy předtím. Lidé, kteří přišli na hostinu, sledovali každý jeho pohyb a někteří na něho hleděli nepřátelsky. TV 353.2
Spasitel dorazil do Betanie šest dní před Velikonocemi a jako obvykle si šel odpočinout do Lazarova domu. Zástupy poutníků, které přicházely do města, rozšířily zprávu, že Ježíš je na cestě do Jeruzaléma a v sobotu zůstane v Betanii. Lidé jásali a hrnuli se tam. Jedni měli zájem o Ježíše, druzí chtěli ze zvědavosti vidět Lazara vzkříšeného z mrtvých. TV 353.3
Čekali, že se od Lazara dozvědí, co se stane s člověkem po smrti. Překvapilo je, že jim nic neřekl. Neměl jim totiž co sdělit. V Písmu čteme: “Mrtví nevědí zhola nic… Jak jejich láska, tak jejich nenávist i jejich horlení dávno zanikly.” Kazatel 9,5.6. Lazar však vydal jedinečné svědectví o Kristu. Proto byl také vzkříšen. S jistotou rozhodně prohlásil, že Ježíš je Boží Syn. TV 353.4
Zprávy, které návštěvníci Betanie přinášeli do Jeruzaléma, vyvolávaly další rozruch. Všichni chtěli Ježíše vidět a slyšet. Byli zvědaví, zda s ním do Jeruzaléma přijde i Lazar a zda bude prorok o Velikonocích korunován na krále. Kněží a přední muži viděli, že jejich vliv mezi lidem stále slábne, a proto Ježíše ještě více nenáviděli. Nemohli se dočkat chvíle, kdy se jej navždy zbaví. Čas ubíhal a oni se už začínali bát, že Ježíš do Jeruzaléma nakonec možná ani nepřijde. Dobře si pamatovali, jak často zmařil jejich vražedné plány, a měli strach, že i tentokrát prohlédl jejich úmysly a vůbec se neukáže. Nedokázali skrýt své obavy a vyptávali se jeden druhého: “Co myslíte? Přijde na svátky?” Jan 11,56. TV 353.5
Kněží a farizeové svolali radu. Po Lazarově vzkříšení byli lidé Ježíši tak silně nakloněni, že by bylo nebezpečné zmocnit se jej veřejně. Přední muži se tedy rozhodli, že jej zajmou tajně a v co největší tichosti odsoudí. Doufali, že až bude znám rozsudek, obrátí se nestálé veřejné mínění na jejich stranu. TV 354.1
Takový byl jejich plán. Chtěli Ježíše odstranit, ale uvědomovali si, že za Lazarova života to nebude možné. Pouhá existence muže, který byl čtyři dny v hrobě a na Ježíšovo slovo vstal z mrtvých, by dříve nebo později mohla vyvolat vzpouru. Lid by se mohl mstít svým vůdcům za to, že Ježíše, který vykonal tak veliký zázrak, zabili. Velerada proto rozhodla, že Lazar musí také zemřít. Až tam je dohnala jejich závist a předsudky. Jejich nenávist a nevěra narostly do takové míry, že chtěli připravit o život i muže, kterého nekonečná moc vysvobodila z hrobu. TV 354.2