Pro většinu lidí v Ježíšově době se slavení Velikonoc stalo pouhou formalitou. Pro Božího Syna však měl tento svátek veliký význam. TV 46.2
Ježíš jako dítě poprvé spatřil chrám. Viděl kněze v bílých rouchách, jak vykonávají slavnostní obřady. Viděl krvácející oběť na obětním oltáři. Když vůně kadidla začala stoupat k Bohu, sklonil se spolu s ostatními k modlitbě. Obřady velikonočních svátků byly velmi působivé. Ježíš den ze dne stále více chápal jejich význam. Každý úkon jako by přímo souvisel s jeho životem. Napadaly ho nové myšlenky. Tiše a se zaujetím zkoumal velké tajemství. Začínal rozumět svému poslání Spasitele. TV 46.3
Ježíš tak soustředěně přemýšlel o všem, co viděl, že se odpojil od svých rodičů. Chtěl být sám. Když velikonoční bohoslužby skončily, zůstal v chrámu. Poutníci odešli z Jeruzaléma a na něho zapomněli. TV 46.4
Josef s Marií chtěli, aby se Ježíš při návštěvě Jeruzaléma seznámil s velkými učiteli Izraele. Ježíš se ve všem řídil Božím slovem, ale rabínským ceremoniím a zvykům se nepřizpůsoboval. Rodiče doufali, že si začne hluboce vážit učených rabínů a bude více dbát na jejich požadavky. Ježíše však v chrámu učil sám Bůh. Vše, co poznal, začal hned šířit dál. TV 46.5
V ten den se v jedné chrámové lodi vyučovalo náboženství, jak tomu bývalo v prorockých školách. Shromáždili se tam přední rabíni se svými žáky a přišel tam i Ježíš. Posadil se u nohou vážených učenců a poslouchal jejich výklady. Toužil po poznání, a proto se ptal učitelů na proroctví a na právě probíhající události, které ukazovaly na příchod Mesiáše. TV 46.6
Ježíš se projevil jako žák, který opravdu touží poznat Boha. Jeho otázky směřovaly k pravdám, které byly dlouho zkreslovány, a přece měly zásadní význam pro spasení lidí. Každá otázka odhalovala omezenost a povrchnost znalostí uznávaných učitelů. Zároveň však pro ně byla Božím poučením a ukazovala jim pravdu v novém světle. Rabíni hovořili o tom, že Mesiáš svým příchodem povýší židovský národ. Ježíš je však upozornil na Izajášovo proroctví. Zeptal se jich, co si myslí o významu těch částí Písma, které hovoří o utrpení a smrti Beránka Božího. TV 46.7
Učenci jej zahrnuli otázkami a žasli nad tím, jak jim odpovídal. Ježíš se skromností dítěte opakoval slova Písma a dával jim hluboký význam, o němž učitelé neměli ponětí. Kdyby byli přijali pravdu, kterou jim odhalil, mohl se tehdejší náboženský život zcela změnit. Lidé by začali projevovat opravdový zájem o duchovní věci, a až by Ježíš zahájil svoji službu, mnozí by byli připraveni jej přijmout. TV 47.1
Rabíni věděli, že Ježíš nechodil do jejich škol, a přesto je v chápání proroctví předčil. Viděli v hloubavém galilejském chlapci velkou naději. Chtěli, aby se stal jejich žákem a později učitelem Izraele. Chtěli se podílet na jeho výchově. Domnívali se, že jeho svérázné myšlení musí usměrnit. TV 47.2
Ježíš zapůsobil na jejich srdce tak, jako dosud žádný člověk. Bůh chtěl osvítit izraelské vůdce a použil k tomu jediný způsob, který byli schopni přijmout. Nechat se od někoho poučit by bylo pod jejich důstojnost, pýcha by jim to nedovolila. Kdyby dal Ježíš najevo svůj záměr, nebyli by ho poslouchali. Namlouvali si, že oni učí jeho nebo jej přinejmenším zkouší ze znalosti Písma. Ježíšova mladická skromnost a zdvořilost je odzbrojila a zbavila předsudků. Jejich mysl se bezděčně otevírala Božímu slovu a Duch svatý promlouval k jejich srdci. TV 47.3
Museli uznat, že jejich představa o příchodu Mesiáše neodpovídá proroctví. Nechtěli se jí však vzdát, protože uspokojovala jejich ctižádost. Osobovali si nárok na výklad Písma, a nemohli tedy připustit, že by je špatně pochopili. Jeden po druhém se ptali: Odkud má takové znalosti, když se nikdy neučil? Světlo svítilo ve tmě, ale “tma je nepohltila”. Jan 1,5. TV 47.4