Kristus se stýkal se všemi lidmi a farizeje nesmírně uráželo, že se v tomto směru neřídil jejich přísnými pravidly. Oni totiž obehnali náboženství vysokou zdí jako svátost, která musí být oddělena od každodenního života. Ježíš tuto zeď bořil. Neptal se lidí, jakého jsou vyznání či k jaké církvi patří. Pomáhal všem, kdo pomoc potřebovali. Neuzavřel se do žádné poustevny, aby dokázal svoji dokonalost, ale usilovně pracoval pro záchranu lidí. Stále opakoval, že náboženství Písma nemá nic společného s umrtvováním těla. Učil, že čisté a neposkvrněné náboženství není náboženstvím jen pro stanovený čas nebo pro slavnostní příležitosti. Ježíš vždy a všude projevoval láskyplný zájem o lidi a šířil kolem sebe světlo radosti a víry. To vše bylo farizejům trnem v oku. Ukazovalo se tak, že náboženství je neslučitelné se sobectvím a že jejich chorobné sledování vlastních zájmů má k pravé zbožnosti hodně daleko. Začali Ježíše nenávidět a pokoušeli se ho donutit, aby se přizpůsobil jejich předpisům. TV 52.3
Ježíš se snažil pomoci každému trpícímu, se kterým se setkal. Neměl peníze na rozdávání, ale často si odepřel jídlo, aby pomohl těm, kdo se mu zdáli být potřebnější. Jeho bratři si uvědomovali, že Ježíš má na lidi jiný a daleko větší vliv než oni. Nikdo z nich nebyl tak citlivý a ohleduplný jako on, a ani po tom netoužili. Ježíš potěšoval a povzbuzoval chudé a ponížené, zatímco oni se k nim chovali tvrdě a nelítostně. Hladovým dával své vlastní jídlo a žíznivým podával číši studené vody. Zmírňoval jejich utrpení a pravdy, kterým je učil, se jim spojovaly s jeho milosrdenstvím a vrývaly se jim do paměti. TV 52.4