Bratři to vše nesli velmi nelibě. Byli starší než Ježíš a mysleli si, že by je měl poslouchat. Vytýkali mu, že se nad nimi povyšuje a že se staví nad učitele, kněze a vůdce lidu. Často mu vyhrožovali a snažili se ho zastrašit. On však na to nedbal a řídil se Písmem. TV 52.5
Ježíš měl své bratry rád a vždy se k nim choval laskavě. Oni však na něho žárlili a vyzývavě mu dávali najevo svoji nedůvěru a opovržení. Nemohli pochopit jeho jednání. V Ježíši se střetávaly velké protiklady. Byl Božím Synem, i bezmocným dítětem. Byl Stvořitelem světů, patřila mu země, a přece se na každém kroku svého pozemského života potýkal s chudobou. Jeho velikost a důstojnost byly pravým opakem lidské pýchy a povýšenosti. Spokojil se s tím nejponíženějším postavením a nikdy neusiloval o světskou slávu. To jeho bratry rozčilovalo. Nedokázali pochopit, jak může být navzdory všemu strádání a utrpení tak klidný a vyrovnaný. Nevěděli, že se stal chudým pro nás, abychom jeho chudobou zbohatli (2. Korintským 8,9). Nerozuměli tajemství jeho poslání, stejně jako Jóbovi přátelé nerozuměli ponížení a utrpení, které Jóba postihlo. TV 52.6
Bratři Ježíše nechápali, protože byl jiný než oni. Měl jiné zásady. Vzhlíželi k lidem a odvraceli se od Boha, proto se v jejich životech neprojevovala Boží moc. Formální zbožnost nemohla změnit jejich povahu. Platili “desátky z máty, kopru a kmínu”, a nedbali na to, “co je v Zákoně důležitější: právo, milosrdenství a věrnost”. Matouš 23,23. Ježíšův příklad je neustále popouzel. Jediné, co nenáviděl, byl hřích. TV 53.1
Při pohledu na nepravost zjevně trpěl. Ze všeho nejdůležitější pro něho bylo oslavovat Boha. Tím se zásadně lišil od všech, kdo svou formální zbožností maskovali zálibu v hříchu. Ježíš svým životem usvědčoval zlo, a proto narážel doma i mezi lidmi na odpor. Jeho obětavost a poctivost byly terčem posměchu. Pro trpělivost a dobrotu jej nazývali zbabělcem. TV 53.2