Když se Ježíš poprvé setkal s učedníky v horní místnosti, nebyl mezi nimi Tomáš. Slyšel sice o Ježíšově zmrtvýchvstání a svědčilo o něm i mnoho důkazů, ale jeho srdce bylo plné tmy a nevíry. Vyprávění učedníků o neobyčejných zjeveních vzkříšeného Spasitele jej uvádělo do ještě většího zoufalství. Pokud Ježíš skutečně vstal z mrtvých, není už žádná naděje na nastolení pozemského království. Uráželo jej také, že se Mistr zjevil všem učedníkům kromě něho. Byl odhodlán neuvěřit a celý týden přemýšlel o svém zoufalství. Ve světle víry a naděje jeho bratrů se mu zdálo být ještě bezvýchodnější. TV 514.4
V té době opakovaně prohlašoval: “Dokud neuvidím na jeho rukou stopy po hřebech a dokud nevložím do nich svůj prst a svou ruku do rány v jeho boku, neuvěřím.” Jan 20,25. Nechtěl se dívat očima svých bratrů a uvěřit na základě jejich svědectví. Svého Pána hluboce miloval, ale nechal se ovládnout žárlivostí a nevírou. TV 515.1
Někteří učedníci se tehdy v horní místnosti na čas usadili a kromě Tomáše se tam večer všichni scházeli. Jednou se i Tomáš rozhodl mezi ně zavítat. Navzdory své nevěře měl v sobě přece jen malou jiskru naděje, že by ony radostné zvěsti mohly být pravdivé. Při večeři učedníci probírali důkazy, které jim Kristus ukázal v proroctvích. “Ač byly dveře zavřeny, Ježíš přišel, postavil se doprostřed a řekl: ‘Pokoj vám.’” Jan 20,26. TV 515.2
Potom se obrátil k Tomášovi: “Polož svůj prst sem, pohleď na mé ruce a vlož svou ruku do rány v mém boku. Nepochybuj a věř!” Jan 20,27. Jeho slova naznačují, že věděl, o čem Tomáš přemýšlel a co říkal. Pochybující učedník si uvědomil, že Ježíše nikdo z učedníků celý týden neviděl. Nikdo mu tedy nemohl říci o jeho nevíře. Uznal Spasitele, který před ním stál, za svého Pána. Už žádný důkaz nežádal. Zaradoval se a vrhl se Ježíšovi k nohám s vyznáním: “Můj Pán a můj Bůh.” Jan 20,28. TV 515.3
Ježíš jeho vyznání přijal, ale s láskou mu vytkl jeho nevíru: “Že jsi mě viděl, věříš. Blahoslavení, kteří neviděli, a uvěřili.” Jan 20,29. Ježíše by více potěšilo, kdyby Tomáš uvěřil na základě svědectví ostatních učedníků. Kdyby se dnes měl svět řídit Tomášovým příkladem, nikdo by ve spasení neuvěřil, protože všichni mohou přijmout Krista jen na základě svědectví druhých. TV 515.4
Mnozí lidé stále pochybují a vymlouvají se, že kdyby se oni setkali s takovým svědectvím, jaké předložili Tomášovi jeho bratři, jistě by uvěřili. Neuvědomují si, že se jim nabízí nejen tento důkaz, ale i mnoho dalších. Lidé, kteří stejně jako Tomáš vyčkávají, až již nebudou mít žádný důvod k pochybnostem, nikdy neuvěří. Jen se postupně utvrdí ve své nevíře. Mnozí mají před očima jen stinné stránky života, stále reptají a naříkají. Ani si neuvědomují, co dělají. Zasévají kolem sebe semeno pochybností a budou sklízet jeho plody. V době, kdy budou víru a důvěru nejvíce potřebovat, zjistí, že už nejsou schopni ani doufat, ani věřit. TV 515.5
Postojem k Tomášovi dal Ježíš svým následovníkům poučení. Názorně ukázal, jak bychom se měli chovat k lidem, kteří mají slabou víru a zabývají se především svými vlastními pochybnostmi. Ježíš nezasypal Tomáše výčitkami ani se s ním nepřel. Sám se mu zjevil. Tomáš byl velmi nerozumný, když si stanovoval podmínky pro svou víru. Ježíš však svou nekonečnou láskou a porozuměním všechny překážky nevěry odstranil. Sporem se nevěra téměř nikdy nevyřeší. Většinou se jen utvrdí a hledá nové důvody a výmluvy. Představujme Ježíše jako Ukřižovaného Spasitele v jeho lásce a milosrdenství. Potom se z mnoha váhavých úst ozve Tomášovo vyznání: “Můj Pán a můj Bůh.” TV 515.6