Ježíš odešel s Petrem do ústraní. Chtěl s ním mluvit mezi čtyřma očima a něco mu připomenout. Před svou smrtí mu řekl: “Kam já jdu, tam mne nyní následovat nemůžeš; budeš mne však následovat později.” Petr se ptal: “Pane, proč tě nemohu nyní následovat? Svůj život za tebe položím.” Jan 13,36.37. Když to říkal, ani jej nenapadlo, jak vysoko a jak hluboko cesta za Ježíšem povede. Přišla zkouška a Petr zklamal, měl však znovu příležitost svou lásku ke Kristu dokázat. Spasitel mu odhalil budoucnost, aby jej posílil pro jeho poslední zkoušku víry. Řekl mu, že svého Pána skutečně bude následovat. Stane se tak v době, kdy bude mít za sebou užitečně prožitý život a bude již zesláblý věkem. “‘Když jsi byl mladší, sám ses přepásával a chodil jsi, kam jsi chtěl; ale až zestárneš, vztáhneš ruce a jiný tě přepáše a povede, kam nechceš.’ To řekl, aby mu naznačil, jakou smrtí oslaví Boha.” Jan 21,18.19. TV 519.2
Kristus Petrovi odhalil, jak zemře. Předpověděl mu i rozepjaté ruce na kříži. Potom ho znovu vyzval: “Následuj mne!” Jan 21,19. Zjevení pravdy Petra neodradilo. Pro svého Pána byl ochoten podstoupit jakoukoli smrt. TV 519.3
Až dosud znal Petr Krista jen jako člověka a mnoho lidí v dnešní době jej vidí také tak. To se však mělo změnit. Petr poznal, že Ježíš není jen jedním z lidí. Zpočátku jej miloval jako člověka, jako nebem vyslaného učitele, později jej miloval jako Boha. Pochopil, že Kristus je mu vším ve všem. Teprve tehdy byl připraven podílet se na obětavé službě svého Pána. Když jej na sklonku života přivedli ke kříži, ukřižovali ho na jeho vlastní žádost hlavou dolů. Trpět stejně jako Mistr považoval Petr za příliš velkou poctu. TV 519.4
Slova “Následuj mne!” pro Petra mnoho znamenala. Skrývalo se v nich poučení nejen o jeho smrti, ale i o každém kroku jeho života. Dosud měl Petr sklon jednat nezávisle. Chtěl o Božím díle rozhodovat sám, místo aby se řídil Božím plánem. Svým ukvapeným úsilím předcházet Pána nic nedokázal. Ježíš mu řekl: “Následuj mne!” To znamená: Nepředbíhej mě! Jen tak nebudeš proti satanovým zástupům sám. Nech mě jít před sebou, a nepřítel tě nepřemůže. TV 519.5
Když Petr kráčel vedle Ježíše, všiml si, že Jan jde za nimi. Chtěl znát i jeho budoucnost, a proto se Ježíše zeptal: “Pane, co bude s ním?” Ježíš mu odpověděl: “Jestliže chci, aby tu zůstal, dokud nepřijdu, není to tvá věc. Ty mne následuj!” Jan 21,21.22. Petr si měl uvědomit, že Pán mu zjeví vše, co je pro něho třeba. Povinností každého jednotlivce je následovat Krista a zbytečně se nestarat o úkol svěřený druhým. Slovy: “Jestliže chci, aby tu zůstal, dokud nepřijdu,” Ježíš neřekl, že Jan bude žít až do druhého příchodu. Pouze potvrdil svou svrchovanost a zdůraznil, že i kdyby chtěl, aby se tak stalo, v žádném případě by to nemělo mít vliv na Petrovo dílo. Budoucnost Jana i Petra byla v rukou jejich Pána. Oba jej měli poslušně následovat. TV 519.6
Mnozí lidé se dnes chovají podobně jako Petr. Starostlivě se zajímají o záležitosti a povinnosti druhých, a přitom jsou v nebezpečí, že zanedbají své vlastní. Naším úkolem je hledět na Krista a následovat ho. V životě lidí kolem sebe najdeme chyby, špatné povahové vlastnosti, slabosti, kterým podléhají. V Kristu se však shledáme s dokonalostí. Budeme-li hledět na něho, budeme proměněni. TV 520.1
Jan se dožil vysokého věku. Byl svědkem zničení Jeruzaléma i zboření chrámu. Tyto události byly předobrazem konečné zkázy světa. Jan věrně následoval Pána až do konce svého života. Jeho odkaz církvím zní: “Milovaní, milujme se navzájem.” “Kdo zůstává v lásce, v Bohu zůstává a Bůh v něm.” 1. Janův 4,7.16. TV 520.2
Petr se znovu stal apoštolem, ale pocta a moc, které od Krista přijal, nebyly důvodem k tomu, aby se vyvyšoval nad své bratry. Kristus to jasně vyjádřil v odpovědi na Petrovu otázku: “Co bude s ním?” Řekl: “Není to tvá věc. Ty mne následuj!” Petr nebyl povolán jako hlava církve. Přízeň, kterou mu Kristus projevil tím, že mu odpustil zradu a svěřil své stádo, a Petrova věrnost v následování Krista mu získaly důvěru bratrů. Měl v církvi velký vliv. Na naučení, které mu Kristus předal u Galilejského jezera, Petr do konce života nezapomněl. Z moci Ducha svatého napsal církvím: TV 520.3
“Starší mezi vámi napomínám, sám také starší, svědek utrpení Kristových i účastník slávy, která se má v budoucnu zjevit: Starejte se jako pastýři o Boží stádce u vás, ne z donucení, ale dobrovolně, jak to Bůh žádá, ne z nízké zištnosti, ale s horlivou ochotou, ne jako páni nad těmi, kdo jsou vám svěřeni, ale buďte jim příkladem. Když se pak ukáže nejvyšší pastýř, dostane se vám nevadnoucího vavřínu slávy.” 1. Petrův 5,1-4. TV 520.4