Ježíš nepřijal křest jako vyznání své vlastní viny. Ztotožnil se s hříšníky, udělal to, co máme dělat my. Po křtu trpělivě snášel veškeré utrpení, které s sebou život nesl. I v tom je nám příkladem. TV 65.1
Když vystoupil z vody na břeh, sklonil se k modlitbě. Začínalo nové, velmi důležité období jeho života. Čekal ho velký životní boj. Byl knížetem pokoje, ale jeho příchod bude jako tasení meče. Království, které přinášel, bylo úplně jiné, než si Židé přáli. Ježíš dával smysl obřadnímu systému i společenskému uspořádání Izraele, a přesto se na něho Židé budou dívat jako na nepřítele a rozvraceče. Kristus, který vyhlásil zákon na Sínaji, bude považován za přestupníka. Přišel zlomit moc satana, a lidé ho označí za Belzebuba. Nikdo na zemi ho nepochopí a po celou dobu své služby bude muset zůstat sám. Ani matka a bratři za jeho života neporozumí jeho poslání. Dokonce ani u svých učedníků se nesetká s pochopením. Přebýval ve věčném světle, byl jedno s Bohem, ale život na zemi bude muset prožít v osamění. TV 65.2
Jako jeden z nás bude muset nést tíhu naší viny a bídy. Sám bezhříšný pocítí hanbu hříchu. Vždy miloval pokoj, a bude žít uprostřed rozbrojů, pravda bude vedle sebe muset snášet lež, čistota nepravost. Každý hřích, spor, každé poskvrnění, jež je důsledkem přestoupení zákona, jej vždy zraňovaly a budou zraňovat i nadále. TV 65.3
Sám si bude muset vyšlapat cestu, sám nést břemeno. Vzdal se své slávy a vzal na sebe podobu slabého člověka. Spása světa závisí jen na něm. Kristus si to vše uvědomoval, ale na jeho odhodlání se nic nezměnilo. Záchrana padlého lidstva spočívá v jeho rukou, a proto je vztahuje k náruči Všemocné lásky a pevně se jí drží. TV 65.4