Když se Spasitel modlí, jeho pohled jako by pronikal nebesa. Obrací se k Otci z celé své duše. Dobře ví, jak hřích zatvrdil lidská srdce a jak těžké pro ně bude pochopit jeho poslání a přijmout dar spasení. Prosí Otce o sílu, aby mohl překonat jejich nedůvěru, rozbít pouta, kterými je satan svázal, a dobýt pro ně vítězství nad nepřítelem. Prosí o důkaz toho, že Bůh přijímá lidstvo v osobě svého Syna. TV 65.5
Takovou modlitbu andělé nikdy předtím neslyšeli. Chtěli by okamžitě sestoupit a přinést svému milovanému Veliteli ujištění a povzbuzení. Ale Otec odpovídá na prosbu svého Syna sám. Přímo z trůnu vysílá paprsky své slávy. Nebesa se otevírají a na Spasitelovu hlavu se snáší jasné světlo v podobě holubice, která je výstižným symbolem tichého a pokorného Ježíše. TV 65.6
Kromě Jana postřehlo nebeské zjevení jen několik lidí z obrovského zástupu, který se sešel u Jordánu. Sláva Boží přítomnosti však spočinula na všech shromážděných. Lidé tiše stáli a upřeně hleděli na Krista. Ozařovalo ho světlo Božího trůnu. Jeho tvář obrácená k nebi zářila takovou vznešeností, s jakou se u člověka ještě nikdy nesetkali. Z otevřeného nebe zazněl hlas: “Ty jsi můj milovaný Syn, tebe jsem si vyvolil.” Lukáš 3,22. TV 65.7
Tato slova měla probudit víru v lidech, kteří celou událost sledovali, a zároveň posílit Spasitele v jeho poslání. Kristus vzal na sebe hříchy celého světa, ponížil se a přijal podobu padlého člověka. Hlas z nebe však potvrdil, že je Synem Věčného. TV 66.1
Když Jan viděl Ježíše, jak se pokorně sklání a se slzami v očích prosí Otce, aby se k němu přiznal, byl hluboce dojat. Z nebe se ozval hlas, Ježíše obestřela Boží sláva a Jan pochopil, že zaslíbené znamení se naplnilo. Uvědomil si, že pokřtil Vykupitele světa. Sestoupil na něho Duch svatý, Jan ukázal na Ježíše a zvolal: “Hle, beránek Boží, který snímá hřích světa.” Jan 1,29. TV 66.2
Nikdo ze shromážděných, a dokonce ani sám Jan, plně nechápal, co slova “beránek Boží” znamenají. Na hoře Mórija se Izák zeptal Abrahama: “Otče! … Kde však je beránek k zápalné oběti?” Abraham mu odpověděl: “Můj synu, Bůh sám si vyhlédne beránka k oběti zápalné.” 1. Mojžíšova 22,7.8. V beranovi, kterého Bůh poslal namísto Izáka, viděl Abraham symbol Spasitele, který měl zemřít za hříchy lidí. Prorok Izajáš použil v proroctví o Spasiteli pod vedením Ducha svatého stejného přirovnání: “jako beránek vedený na porážku”, “Hospodin jej postihl pro nepravost nás všech”. Izajáš 53,7.6. Izraelský národ smysl těchto slov nechápal. Mnozí se dívali na oběti stejně jako pohané. Mysleli si, že svými dary mohou Boha sami usmířit. Bůh jim však chtěl ukázat, že to on jim z lásky dává dar, kterým je se sebou smiřuje. TV 66.3