Slova: “Ty jsi můj milovaný Syn, tebe jsem si vyvolil,” která zazněla u Jordánu, se vztahují na celé lidstvo. Bůh promluvil k Ježíši jako k našemu zástupci. Nezavrhl nás pro naše hříchy a slabosti, ale ukázal, že mu na nás záleží. Udělil nám milost ve svém Nejmilejším (Efezským 1,6). Sláva, která spočinula na Kristu, je důkazem Boží lásky k nám. Vypovídá o síle modlitby, o tom, jak lidský hlas proniká k Božímu sluchu a jak Bůh přijímá naše prosby. Hřích oddělil zemi od nebe a narušil vztah člověka k Bohu. Kristus však spojení s říší slávy obnovil. Jeho láska objímá člověka a sahá až do nebe. TV 66.4
Budeme-li chtít překonat pokušení a prosit Boha o pomoc, spočine i na nás světlo, které se z otevřených nebeských bran sneslo na Spasitele. Hlas, který oslovil Ježíše, promlouvá ke každému věřícímu: “Ty jsi mé milované dítě, v tobě se mi zalíbilo.” TV 66.5
“Milovaní, nyní jsme děti Boží; a ještě nevyšlo najevo, co budeme! Víme však, až se zjeví, že mu budeme podobni, protože ho spatříme takového, jaký jest.” 1. Janův 3,2. Náš Vykupitel otevřel i těm nejhříšnějším, nejbídnějším, nejutlačovanějším a nejopovrhovanějším lidem cestu k Otci. Všichni mohou najít domov v příbytcích, které Ježíš připravuje. “Toto prohlašuje ten Svatý a Pravý, který má klíč Davidův; když on otvírá, nikdo nezavře, a když on zavírá, nikdo neotevře: … Hle, otevřel jsem před tebou dveře, a nikdo je nemůže zavřít.” Zjevení 3,7.8. TV 66.6