Svou moudrostí, spravedlností, čistotou, laskavostí v každodenním životě a oddaností zájmům lidu dokázali Josef a Daniel věrnost zásadám své dřívější výchovy i tomu, kterého reprezentovali. Jak v Egyptě, tak i v Babylóně si pohanské národy těchto mužů vážily. Viděly v nich obraz Boží dobroty a laskavosti, obraz Kristovy lásky. Vy 35.3
Tito ušlechtilí Hebrejci vykonali ve svém životě obrovské dílo. Když se loučili s domovy svého dětství, ani ve snu netušili, jak vysoké poslání je čeká. Věrně se podřídili Božímu vedení, aby tak jejich prostřednictvím mohl uskutečnit svůj záměr. Vy 35.4
Stejné poselství chce Bůh i dnes zjevit světu prostřednictvím mladých lidí. Příběh Josefa a Daniela je ukázkou toho, co chce vykonat s lidmi, kteří se mu podřídí a z celého srdce budou chtít plnit jeho záměr. Vy 35.5
To, co svět nejvíce potřebuje, jsou lidé, kteří se nedají koupit ani prodat — lidé, kteří jsou v hloubi svého srdce ryzí a čestní, nebojí se nazvat hřích pravým jménem a jejichž svědomí je věrné povinnosti jako střelka pólu — lidé, kteří budou stát za správnou věcí, i kdyby nebesa padla. Vy 35.6
Takový charakter však není dílem náhody; nevychází ze zvláštního nadání nebo darů prozřetelnosti. Vy 35.7
Ušlechtilý charakter je výsledkem sebeovládání, podřízení se Nejvyššímu, odevzdání vlastního já do služby lásky Bohu a lidem. Vy 36.1
Mladí lidé si potřebují uvědomit, že jejich nadání a schopnosti nepatří jen jim. Síla, čas a intelekt jsou poklady, které nám jsou propůjčeny. Patří Bohu, a každý mladý člověk by měl toužit využít je k té nejvyšší službě. Vy 36.2
Každý z nás je větvičkou, od které Bůh očekává ovoce, správcem, který má vykazovat přírůstky svěřeného kapitálu, světlem ozařujícím temnotu světa. Vy 36.3
Každý mladý člověk může vykonat velké dílo pro Boží čest a povznesení lidstva. Vy 36.4