Prorok Elíša prožil mládí v poklidu venkova. Učil se od Boha i z přírody, zapojen do užitečné práce. V době téměř všeobecného odpadnutí patřila rodina jeho otce mezi ty, kdo nepoklekli před Baálem. V jejich domově byl uctíván Bůh a věrnost povinnosti byla zásadou každodenního života. Vy 36.5
Elíša, syn bohatého zemědělce, byl vždy ochotný přiložit ruku k dílu tam, kde bylo potřeba. I když měl schopnosti dobrého vůdce, učil se z běžných životních povinností. Aby mohl moudře vést, musel se naučit poslouchat. Věrnost v malých věcech jej připravovala pro závažnější poslání. Vy 36.6
Měl mírnou a laskavou povahu, přesto však dokázal být i energický a důsledný. Pěstoval lásku a úctu k Bohu. V prostém koloběhu každodenních povinností se rozvíjela jeho odhodlanost i ušlechtilý charakter, a tak rostl v milosti a poznání Boha. Spoluprací s otcem při plnění domácích povinností se učil spolupracovat i s Bohem. Vy 36.7
Prorocké povolání jej zastihlo v době, kdy spolu se služebníky svého otce oral na poli. Když prorok Elijáš veden Bohem hledal svého nástupce a přehodil přes ramena mladého muže svůj plášť, Elíša rozpoznal a uposlechl toto povolání. “Šel za Elijášem a přisluhoval mu.” 1. Královská 19,21. Vy 36.8
Zpočátku po něm nebyla vyžadována žádná velká práce, stále se učil z běžných každodenních povinností. Je o něm řečeno, že při mytí lil vodu na ruce svého učitele Elijáše. Jako prorokův osobní služebník dokazoval svou věrnost v malých věcech. Každodenně se posiloval ve svém odhodlání, a tak se stále více oddával poslání, pro které ho Bůh určil. Vy 36.9
Už na počátku, když jej prorok povolal, podrobil jeho rozhodnutí zkoušce. Když se Elíša rozhodl následovat Elijáše, prorok ho vyzval, aby se raději vrátil domů. Bylo nutné, aby si vše dobře rozmyslel — buď přijme prorocké povolání, nebo ho odmítne. Vy 36.10
Elíša však pochopil cenu dané příležitosti. Za nic na světě si nechtěl nechat ujít příležitost stát se Božím Vy 36.11
poslem a přednost spolupracovat s Božím služebníkem. Vy 37.1
Po nějaké době, když byl Elijáš připraven odejít do nebe, byl Elíša připraven stát se jeho nástupcem. Tehdy přišla znovu zkouška jeho víry a rozhodnutí. Když doprovázel Elijáše při jeho poslední obchůzce škol s vědomím toho, že už brzy dojde k jejich rozloučení, snažil se mu prorok při každé zastávce jeho rozhodnutí ještě rozmluvit. “Zůstaň zde,” žádal jej Elijáš, “protože mě Hospodin posílá do Bét-elu.” Už v mládí se při práci s pluhem Elíša naučil nevzdávat se a neztrácet odvahu. A tak ani teď, když přiložil ruku k plnění jiných povinností, nemohlo jej nic odvrátit od jeho záměru. Na každou takovou výzvu odpovídal stejně: “Jakože živ je Hospodin a jakože živ jsi ty, neopustím tě.” 2. Královská 2,2. Vy 37.2
“I šli oba spolu … a oba stáli u Jordánu. Elijáš vzal svůj plášť, svinul jej, udeřil do vody a ta se rozestoupila, takže oba přešli po suchu. A stalo se, jak přešli, že Elijáš řekl Elíšovi: ‘Požádej, co mám pro tebe udělat, dříve než budu od tebe vzat.’ Elíša řekl: ‘Ať je na mně dvojnásobný díl tvého ducha!’ Elijáš mu řekl: ‘Těžkou věc si žádáš. Jestliže mě uvidíš, až budu od tebe brán, stane se ti tak. Jestliže ne, nestane se.’ Pak šli dál a rozmlouvali. A hle, ohnivý vůz s ohnivými koni je od sebe odloučil a Elijáš vystupoval ve vichru do nebe. Vy 37.3
Elíša to viděl a vykřikl: ‘Můj otče! Můj otče! Vozataji Izraele!’ A pak už ho neviděl. I uchopil své roucho a roztrhl je na dva kusy. Pak zdvihl Elijášův plášť, který z něho spadl, vrátil se a postavil se na břehu Jordánu. Vzal Elijášův plášť, který z něho spadl, udeřil jím do vody a zvolal: ‘Kde je Hospodin, Bůh Elijášův, i on sám?’ Když udeřil do vody, rozestoupila se a Elíša přešel. Viděli to proročtí žáci z Jericha, kteří byli naproti, a řekli: ‘Na Elíšovi spočinul duch Elijášův.’ Šli mu vstříc, poklonili se mu až k zemi.” 2. Královská 2,6-15. Vy 37.4
Od této chvíle stál Elíša na Elijášově místě. A ten, který byl věrný v nejmenším, byl pak věrný i v tom největším. Vy 37.5
Elijáš byl mocným Božím nástrojem v boji proti obrovskému zlu. Modlářství podporované králem Achabem a jeho pohanskou manželkou Jezábel bylo odstraněno a Baálovi proroci pobiti. Izraelský lid to hluboce zasáhlo a mnozí se vrátili k uctívání Boha. Vy 37.6
Elijášovým nástupcem musel být někdo, kdo by starostlivě a trpělivě učil a vedl Izrael po bezpečných cestách. A právě výchova v mládí pod Božím vedením připravila pro toto dílo Elíšu. Vy 37.7
Jeho životní příběh je poučením pro všechny. Nemusíme vždy přesně vědět, k čemu nás Bůh svou výchovou připravuje. Můžeme si ale být jisti, že věrnost v malých věcech je dokladem způsobilosti pro větší zodpovědnost. Každý čin v životě člověka odhaluje jeho charakter. Bůh svěří větší zodpovědnost jen tomu, kdo se i v malých povinnostech “před Bohem osvědčil jako dělník, který se nemá zač stydět”. 2. Timoteovi 2,15. Vy 37.8