1 Člověk narozený z ženy má krátký věk, avšak nepokoje do sytosti. CzeCEP — Jób 14:1
2 Jako květ vzejde a zvadne, prchá jako stín a neobstojí. CzeCEP — Jób 14:2
3 Přesto na něj upíráš svůj zrak a přivádíš mě na soud s tebou. CzeCEP — Jób 14:3
4 Kdo dokáže, aby čisté vzešlo z nečistého? Vůbec nikdo. CzeCEP — Jób 14:4
5 Jestliže jsou stanoveny jeho dny, počet jeho měsíců je ve tvé moci, nepřekročí cíl, jejž jsi mu vytkl. CzeCEP — Jób 14:5
6 Odvrať od něho své oči, ať si pooddechne jako nádeník, který je rád, že má den za sebou. CzeCEP — Jób 14:6
7 Stromu zbývá aspoň naděje, že i když podťat, začne rašit znovu a že jeho výhonky růst nepřestanou, CzeCEP — Jób 14:7
8 byť odumřel jeho kořen v zemi a na prach ztrouchnivěl jeho pařez. CzeCEP — Jób 14:8
9 Jak ucítí vodu, pučí znovu, rozvětví se jako mladý stromek. CzeCEP — Jób 14:9
10 Zemře-li muž, rozpadne se. Zhyne-li člověk, kam se poděl? CzeCEP — Jób 14:10
11 Z moře se vytratí vody, řeka opadne a vyschne; CzeCEP — Jób 14:11
12 člověk ulehne a nepovstane a dokud nebesa budou, neprocitne, ze spánku se neprobudí. CzeCEP — Jób 14:12
13 Kéž bys mě skryl v podsvětí a schoval mě, než pomine tvůj hněv, stanovil mi lhůtu a pamatoval na mě. CzeCEP — Jób 14:13
14 Kdyby mohl ožít muž, jenž zemřel, čekal bych po všechny dny své služby, až budu vystřídán. CzeCEP — Jób 14:14
15 Zavolal bys a já bych se ozval, až se ti zasteskne po díle tvých rukou. CzeCEP — Jób 14:15
16 A kdybys pak počítal mé kroky, nedbal bys už mého hříchu, CzeCEP — Jób 14:16
17 zapečetěna by byla do uzlíku má nevěrnost, moji nepravost bys zastřel. CzeCEP — Jób 14:17
18 Také hora se rozpadne a zřítí, i skála se pohne z místa; CzeCEP — Jób 14:18
19 voda kameny omílá, svým proudem odplaví prach země; tak ničíš naději člověka. CzeCEP — Jób 14:19
20 Dotíráš na něho vytrvale, dokud neodejde, měníš jeho tvář a vyhostíš ho. CzeCEP — Jób 14:20
21 Neví, jsou-li jeho synové ve cti, není mu známo, jsou-li v nevážnosti. CzeCEP — Jób 14:21
22 Tělo bolestmi ho souží, sám nad sebou truchlí.” CzeCEP — Jób 14:22