Postavení těch, které Bůh povolal, aby kázali jeho slovo, vyučovali druhé a tak budovali jeho církev, je nanejvýš zodpovědné. Místo Krista mají prosit muže a ženy, aby se smířili s Bohem. Své poslání mohou splnit jedině tehdy, přijmou-li moudrost a sílu od Boha. PNL 206.5
Ježíšovi služebníci jsou duchovními ochránci lidí, kteří byli svěřeni do jejich péče. Jejich práce je přirovnávána k práci strážců. V dávných dobách byly často na výhodných místech městských hradeb rozestavěny hlídky. Odtud viděly všechny důležité body, které bylo třeba střežit, a když se blížil nepřítel, mohly varovat ostat-ní. Na jejich věrnosti záviselo bezpečí všech obyvatel. V určitých časových intervalech museli strážci jeden na druhého volat, aby se ujistili, že jsou všichni vzhůru a že nikomu se nic zlého nestalo. Radostné nebo výstražné volání se neslo od jednoho k druhému a opakovalo se tak dlouho, dokud neoběhlo celé město. PNL 206.6
Každému svému služebníkovi Bůh říká: “Ty, lidský synu, slyš. Ustanovuji tě strážcem izraelského domu. Uslyšíš-li z mých úst slovo, vyřídíš jim mé varování. Řeknu-li o svévolníkovi: ‘Svévolníku, zemřeš,’ a ty bys nepromluvil a nevaroval ho před jeho cestou, ten svévolník zemře za svou nepravost, ale za jeho krev budu volat k odpovědnosti tebe. Jestliže budeš svévolníka varovat před jeho cestou, aby se od ní odvrátil,... ty jsi svou duši vysvobodil.” (Ez 33,7-9) PNL 207.1
Prorokova slova hovoří o posvátné odpovědnosti těch, kteří byli ustanoveni za strážce Boží církve a za správce Božích tajemství. Tak jako strážci na hradbách Sijónu mají volat na poplach, když se blíží nepřítel. Pokud nebudou věrně plnit svou povinnost, hrozí lidem nebezpečí, že podlehnou pokušení a půjdou do zatracení. Bude-li duchovní vnímavost Božích služebníků z nějakého důvodu natolik otupena, že nebudou schopni rozpoznat ohrožení a varovat lidi, kteří kvůli jejich nedbalosti zahynou, za krev těchto ztracených lidí bude Bůh volat k od-povědnosti je. PNL 207.2
Výsadou strážců na hradbách Sijónu je, že mohou žít v úzkém spojení s Bohem a být citliví na hlas Ducha svatého. Takto může Bůh skrze ně působit, upozorňovat muže a ženy na hrozící nebezpečí a přivádět je na místa, kde najdou útočiště. Boží služebníci by měli důrazně varovat své bližní před nevyhnutelnými důsledky hříchu a chránit zájmy církve. Nikdy nesmí ve své ostražitosti polevit. Jejich práce vyžaduje plné nasazení všech sil. Jejich hlasy by měly znít jako polnice; nikdy by v nich nemělo být slyšet ani jediný roztřesený a nejistý tón. Neměli by pracovat kvůli odměně, ale proto, že nemohou jinak. Uvědomují si totiž, že pokud přestanou kázat evangelium, stihne je zlořečení. Bůh je vyvolil, zapečetil a posvětil krví, aby zachraňovali lidi před hrozící zkázou. PNL 207.3