Duch svatý nepokládal za správné přikazovat obráceným pohanům dodržování ceremoniálního zákona; a názor apoštolů na tuto záležitost byl uveden do souladu s vůlí Ducha svatého. Shromáždění předsedal Jakub a jeho konečné rozhodnutí znělo: “Proto já soudím, abychom nedělali potíže pohanům, kteří se obracejí k Bohu.” (Sk 15,19) PNL 112.4
Tím byla debata ukončena. Tato událost vyvrací učení římskokatolické církve, podle kterého byl Petr hlavou prvotní církve. Nároky těch, kdo podobně jako papežové prohlašují, že jsou jeho nástupci, se nezakládají na Bibli. V Petrově životě nic nenasvědčuje tvrzení, že byl jako zástupce nejvyššího Boha vyvýšen nad své bratry. Kdyby se ti, kdo jsou označováni za Petrovy nástupce, skutečně řídili jeho příkladem, pak by byli provždy spokojeni s tím, že jsou rovni svým bratrům. PNL 112.5
Zdá se, že v tomto případě byl oznámením rozhodnutí, k němuž rada dospěla, pověřen Jakub. Právě on vynesl rozsudek, že ceremoniální zákon, a zejména ustanovení o obřízce, nemá být pohanům vnucován ani doporučován. Jakub se snažil své bratry přesvědčit argu-mentem, že pohané rozhodujícím způsobem změnili svůj život již tím, že se obrátili k Bohu. Proto by židé měli být vůči nim shovívaví a neměli by je znepokojovat složitými a spornými otázkami podřadného významu. Mohli by je tím odradit od následování Krista. PNL 113.1
Obrácení pohané se však měli vzdát zvyků, které byly v rozporu s křesťanskými zásadami. Apoštolové a starší se proto dohodli, že v dopise poučí pohany, aby se nadále zdržovali požívání masa obětova-ného modlám, masa zardoušených zvířat a krve a aby se vyhýbali smilstvu. Měli být spíše napomínáni, aby zachovávali přikázání a vedli svatý život. Kromě toho bylo třeba je ujistit, že ti, kdo prosazovali závaznost obřízky, neměli k tomu žádné pověření od apoštolů. PNL 113.2
Pavel a Barnabáš jim byli doporučeni jako muži, kteří pro Boha nasadili svůj život. Společně s těmito apoštoly vyslali k pohanům Judu a Silase, aby jim ústně oznámili rozhodnutí rady: “Toto jest rozhodnutí Ducha svatého i naše: Nikdo ať vás nezatěžuje jinými povinnostmi než těmi, které jsou naprosto nutné: Zdržujte se všeho, co bylo obětováno modlám, také krve, pak masa zvířat, která nebyla zbavena krve, a konečně smilstva. Jestliže se toho všeho vyvarujete, budete jednat správně.” (Sk 15,28.29) Tito čtyři Boží služebníci byli tedy vysláni do Antiochie s dopisem a poselstvím, které mělo ukončit všechny spory; vždyť skrze ně k nim promlouvala nejvyšší autorita na zemi. PNL 113.3
Rada, která o celé záležitosti rozhodla, se skládala z apoštolů a učitelů, kteří významným způsobem přispěli k zakládání křesťanských sborů mezi židy a pohany, a také ze zvolených zástupců různých sborů. Byli zde přítomni starší z Jeruzaléma, delegáti z Antiochie a dále zástupci nejvlivnějších sborů. Rada postupovala tak, jak jí to přikazovalo osvícené svědomí, a s důstojností církve, která byla založena z Boží vůle. Na konci jednání všichni uznali, že na spornou otázku odpověděl sám Bůh, když na pohany vylil Ducha svatého; všichni si uvědomili, že jejich povinností je podřídit se vedení Ducha. PNL 113.4
Nebylo nutné svolávat celou křes-ťanskou církev a o sporné záležitosti hlasovat. “Apoštolové a starší”, vlivní a rozvážní muži, vydali a sepsali rozhodnutí, které pak přijaly všechny křesťanské sbory. Ne všichni s ním však byli spokojeni; skupina ctižádostivých a sebevědomých bratří s ním nesouhlasila. Tito muži chtěli pracovat v Božím díle na vlastní zod-povědnost. Neustále reptali a kritizovali, navrhovali nové plány a snažili se překazit dílo těch, které Bůh povolal ke zvěstování evangelia. Již od samého počátku narážela církev na takové překážky a bude jim muset čelit až do konce času. PNL 113.5
Jeruzalém byl hlavním městem Židů a právě zde se nejvíce projevilo elitářské smýšlení a náboženské pokrytectví. Bylo přirozené, že židovští křesťané, kteří žili v blízkosti chrámu a neustále ho měli na očích, často přemýšleli o zvláštních výsa-dách židovského národa. Nyní viděli, že křesťanská církev opouští obřady a tradice judaismu; uvědomovali si, že ve světle nové víry ztratí lidé brzy ze zřetele zvláštní posvátnost, která byla židovským zvykům přisuzována. Mnozí se proto hněvali na Pavla, který podle nich do značné míry zavinil tuto změnu. Dokonce ani všichni učedníci nebyli ochotni přijmout rozhodnutí rady. Někteří horlivě ob-hajovali ceremoniální zákon a nesouhlasili s Pavlem. Domnívali se, že jeho postoj k požadavkům židovského zákona je příliš povrchní. PNL 114.1
Jednoznačné rozhodnutí společného shromáždění mělo velký význam a mezi věřícími pohany vzbudilo důvěru, takže Božímu dílu prospělo. Sbor v Antiochii se těšil z přítomnosti Judy a Silase, kteří jako zvláštní poslové přišli z jeruzalémského shromáždění společně s apoštoly. Oba zbožní muži, Juda a Silas, “byli proroci” a “bratry velmi povzbudili a posílili svými slo-vy”. Nějakou dobu se v Antiochii zdrželi: “Pavel a Barnabáš zůstali ještě v Antiochii a s mnoha jinými tam učili a zvěstovali slovo Páně.” (Sk 15,32.35) PNL 114.2