Když o něco později navštívil Antiochii Petr, získal si důvěru mnohých svým citlivým přístupem k obráceným pohanům. Po určitou dobu jednal na základě poznání, kterého se mu dostalo od Boha. Podařilo se mu překonat jeho přirozené předsudky do té míry, že jedl s obrácenými pohany u jednoho stolu. Když však přišli z Jeruzaléma někteří židé, kteří horlivě hájili ceremoniální zákon, Petr své chování vůči obráceným pohanům neuváženě změnil. “Takto pokrytecky se chovali” i mnozí další židé, “takže jejich pokrytectvím se dal strhnout i Barnabáš”. Takový projev slabosti u vážených a milovaných vůdců se věřících pohanů bolestně dotkl. Hrozilo nebezpečí, že v církvi dojde k rozdělení. Pavel však viděl, jaké zhoubné důsledky měla pro sbor Petrova snaha zavděčit se oběma stranám, a proto Petra veřejně napomenul, že zastírá své pravé smýšlení. V přítomnosti věřících se ho zeptal: “Jestliže ty, který jsi Žid, nedodržuješ mezi námi židovský zákon, jak to, že nutíš poha-ny, aby ho dodržovali?” (Ga 2,13-14) Petr pochopil, jaké chyby se dopustil, a okamžitě se ze všech svých sil snažil napravit způsobené škody. Bůh, který již od počátku zná konec, dopustil, aby se Petrova pova-hová slabost projevila. Apoštol si měl na základě této zkoušky uvě- domit, že neexistuje nic, čím by se mohl chlubit. I ti nejlepší lidé se mohou zmýlit, pokud se spoléhají pouze sami na sebe. Bůh také věděl, že v budoucnosti se někteří nechají oklamat a budou Petrovi a jeho údajným nástupcům přisuzovat postavení a práva, která náleží pouze Bohu. Tato zpráva o apoštolově slabosti se měla provždy stát důkazem jeho omylnosti a měla dokládat, že v žádném případě nebyl vyvýšen nad ostatní apoštoly. PNL 114.3
Tento příběh o porušení správných zásad je důrazným varováním pro ty, kdo v Božím díle zastávají důležité funkce. Je třeba, aby byli bezúhonní a pevně se drželi zásad. Čím větší zodpovědnost je člověku svěřena, čím větší je jeho pravomoc k vydávání pokynů, tím větší škody napáchá, pokud nebude věrně chodit po Božích cestách a jednat v souladu s rozhodnutími, k nimž na společné radě dospěla celá církev. PNL 115.1
Petr mnohokrát selhal; padl a zase vstal; sloužil Bohu velmi dlouho, žil v úzkém společenství s Kristem a věděl, že Spasitel důsledně zachovával zásady správného jednání; přijal řadu ponaučení a mnoho darů a měl velké poznání; když kázal a vy-učoval Boží slovo, měl na své posluchače velký vliv. Je tedy zvláštní, že se ze strachu před lidmi nebo proto, aby si získal uznání, dokázal přetvařovat a porušovat zásady evangelia; že začal váhat, pokud šlo o jeho odhodlání jednat spravedlivě. Kéž by Bůh dal každému člověku poznat jeho bezmocnost; kéž by mu pomohl uvědomit si, že sám není schopen řídit svou loďku tak, aby bezpečně doplula přímo do přístavu. PNL 115.2