Veliký nepřítel pokusil se nyní dosíci umělým způsobem toho, čeho se mu nepodařilo docíliti násilím. VS 31.1
Tisícové byli uvězněni a zabiti; ale jiní vyvstali, aby vyplnili jejich místa. A ti, kdož byli umučeni pro svou víru, byli zajištěni pro Krista a jím zařaděni mezi vítěze. Bojovali dobrý boj a obdrží korunu slávy až Kristus přijde. Utrpení, které oni snášeli, sblížilo křesťany, a přiblížilo je k jejich Vykupiteli. Příklad jejich života a svědectví jejich smrti byly stálými důkazy pravdy; a kde nejméně bylo očekáváno tam poddaní Satanovi opouštěli jeho služby a vstupovali pod prapor Kristův. VS 31.2
Proto Satan pojal plán k úspěšnějšímu válčení proti vládě Boží, vztýčiv svůj prapor v křesťanské církvi. Pronásledování ustalo, a jeho místo zaujalo nebezpečné vábení časným blaho-bytem a světskými poctami. Modloslužebníci byli naváděni, aby přijali část křesťanské víry, a při tom zavrhli jiné podstatné pravdy. Vyznávali, že uznávají Ježíše za Syna Božího, a že věří v Jeho smrt a vzkříšení, ale nebyli přesvědčeni o hříchu a nepociťovali potřebu lítosti a změny srdce. Činíce jakési ústupky se své strany, navrhovali aby křesťané také učinili ústupky, tak aby všichni se mohli shodnouti na zásadách víry v Krista. VS 31.3
Tím ocitla se církev v hrozném nebezpečí. Vězení, muka, oheň a meč, byly požehnáním u porovnání s tímto. Někteří křesťané vytrvali, prohlásivše, že nemohou učiniti shodnutí. Jiní se přimlouvali za ústupky nebo za přizpůsobení některých zásad své víry a za spojení s těmi, kdož přijali část křesťanství, dokazujíce, že to může býti prostředkem k jejich úplnému obrácení. To byla doba hluboké úzkosti pro věrné následovníky Kristovy. Pod pláštěm předstíraného křesťanství vloudil se Satan do církve křesťanů, aby kazil jejich víru a odvrátil jejich mysl od slova pravdy. VS 31.4
Většina křesťanů konečně svolila sklonití prapor a tak došlo ke spojení křesťansví s pohanstvím. Ačkoliv modloslužebníci prohlašovali, že se obrátili a spojili s církví, přece lpěli dále na svém modlářství, vyměnivše pouze předměty svého uctívání za obrazy Ježíšovy, a dokonce i za obrazy Marie a svatých. Špinavý kvas modloslužby, uvedený takto do církve, začal účinkovati. Nezdravá učení, pověrečné obřady a modloslužebné obřady byly vtěleny do víry a bohoslužeb církve. Když se následovníci Kristovi spojili s modoslužebníky, křesťanské náboženství se zkazilo, a církev pozbyla čistoty a moci. Někteří však přece byli, jež se nedali svésti tímto klamem. Ti dosud zachovali věrnost Původci pravdy a uctívali pouze Boha. VS 32.1
Kdo chtěl býti věrným, musel zoufale zápasiti, aby zůstal pevným proti klamům a ohavnostem, zakukleným v roucha kněžská, zaváděným do církve. Bible nebyla přijímána za základní pravidlo víry. Učení náboženské svobody bylo nazváno kacířstvím a jeho hlasatelé byli nenáviděni a vyobcováni. VS 32.2