Důležité pravdy týkající se očisťování vyplývají z obrazné služby. Na místě hříšníka byl vzat náhradník; avšak hřích nebyl zahlazen krví obětí. Proto bylo postaráno o způsob, kterým byl přenesen do svatyně. Obětováním krve hříšník uznal moc zákona, doznal vinu svého přestupku a vyjádřil touhu po odpuštění skrze víru v Spasitele, který přijíti měl; avšak ne-byl ještě úplně sproštěn odsouzení od zlořečenství zákona. V den očisťování velekněz, přijav oběť od shromáždění, odešel do svatyně svatých s krví této oběti, a střiknul ji na slitovnici, přímo nad zákonem, aby mu učinil zadost. Potom, jakožto prostředník, vzal hříchy na sebe a vynesl je ze svatyně. Vlo-živ ruce na hlavu obětního kozla, vyznával nad ním všecky jejich hříchy, čímž obrazně přenesl jich se sebe na kozla. Kozel jich pak odnesl pryč, a pak již bylo považováno za jisté, že jsou na vždy odděleny od lidu. VS 255.3
Taková byla služba, vykonávaná “v podobenství a stínu nebeských věcí.” A co se konalo obrazně při bohoslužbách v pozemské svatyni, děje se skutečně při službě ve svatyni ne- beské. Po vstoupení na nebesa Spasitel náš začal působiti jako náš velekněz. Apoštol Pavel praví: “Nevšel Kristus do svatyně rukou udělané, kteráž by nesla figuru pravé, ale v samo nebe, aby nyní přítomný byl před tváři Boží za nás.” 1žid, 9:24. VS 255.4
Služba kněžská po celý rok v prvním oddělení svatyně, “před oponou,” jež tvořila dvéře a oddělovala svatyni od vnějšího dvora, představuje službu, jaké se věnoval Kristus po svém nanebevstoupení. Denním úkolem kněze bylo předkládati Bohu krev oběti za hříchy, a také zápal, jenž vstupoval vzhůru společně s modlitbami Izraele. Tak Kristus obětoval svoji krev před Otcem ve prospěch hříšníků, a předkládal mu též s drahocennou příjemností svoji spravedlnost s modlitbami kajících věřících. Taková byla služba v prvním oddělení nebeské svatyně. VS 256.1
Tam jej následovala víra jeho učedlníků, když se vzdálil jejich zrakům. Tam se soustředila jejich naděje, “kterouž máme jako kotvu duše,” praví Pavel, “i bezpečnou i pevnou, a vcházející až do vnitřku za oponu, kdežto předchůdce pro nás všel Ježíš, jsa učiněn nejvyšším knězem na věky.” “Ani skrze krev kozlů a telat, ale skrze svou vlastní krev, všed jednou do svatyně, věčné vykoupení nalezl pro nás.” 2žid, 6:19, 20; 9:12. VS 256.2