Poučení z očisťování.

Důležité pravdy týkající se očisťování vyplývají z obrazné služby. Na místě hříšníka byl vzat náhradník; avšak hřích nebyl zahlazen krví obětí. Proto bylo postaráno o způsob, kterým byl přenesen do svatyně. Obětováním krve hříšník uznal moc zákona, doznal vinu svého přestupku a vyjádřil touhu po odpuštění skrze víru v Spasitele, který přijíti měl; avšak ne-byl ještě úplně sproštěn odsouzení od zlořečenství zákona. V den očisťování velekněz, přijav oběť od shromáždění, odešel do svatyně svatých s krví této oběti, a střiknul ji na slitovnici, přímo nad zákonem, aby mu učinil zadost. Potom, jakožto prostředník, vzal hříchy na sebe a vynesl je ze svatyně. Vlo-živ ruce na hlavu obětního kozla, vyznával nad ním všecky jejich hříchy, čímž obrazně přenesl jich se sebe na kozla. Kozel jich pak odnesl pryč, a pak již bylo považováno za jisté, že jsou na vždy odděleny od lidu.VS 255.3

Taková byla služba, vykonávaná “v podobenství a stínu nebeských věcí.” A co se konalo obrazně při bohoslužbách v pozemské svatyni, děje se skutečně při službě ve svatyni ne- beské. Po vstoupení na nebesa Spasitel náš začal působiti jako náš velekněz. Apoštol Pavel praví: “Nevšel Kristus do svatyně rukou udělané, kteráž by nesla figuru pravé, ale v samo nebe, aby nyní přítomný byl před tváři Boží za nás.” ^{1žid, 9:24.} VS 255.4

Služba kněžská po celý rok v prvním oddělení svatyně, “před oponou,” jež tvořila dvéře a oddělovala svatyni od vnějšího dvora, představuje službu, jaké se věnoval Kristus po svém nanebevstoupení. Denním úkolem kněze bylo předkládati Bohu krev oběti za hříchy, a také zápal, jenž vstupoval vzhůru společně s modlitbami Izraele. Tak Kristus obětoval svoji krev před Otcem ve prospěch hříšníků, a předkládal mu též s drahocennou příjemností svoji spravedlnost s modlitbami kajících věřících. Taková byla služba v prvním oddělení nebeské svatyně.VS 256.1

Tam jej následovala víra jeho učedlníků, když se vzdálil jejich zrakům. Tam se soustředila jejich naděje, “kterouž máme jako kotvu duše,” praví Pavel, “i bezpečnou i pevnou, a vcházející až do vnitřku za oponu, kdežto předchůdce pro nás všel Ježíš, jsa učiněn nejvyšším knězem na věky.” “Ani skrze krev kozlů a telat, ale skrze svou vlastní krev, všed jednou do svatyně, věčné vykoupení nalezl pro nás.” ^{2žid, 6:19, 20; 9:12.} VS 256.2