9. kapitola — Příkladnost ve zvycích, jednání a oblékání

Vznešená a povznášející práce — Prostřednictvím knižní evangelizace se můžeme přiblížit mnohým, na které by jinak pravda neučinila žádný dojem. Jedná se o dobré dílo, jeho cíl je vysoký a povznášející. Tomu má také odpovídat důstojné chování evangelisty. Při práci se setká s lidmi různého založení. Některé bude charakterizovat nízké, přízemní smýšlení a neocení nic, co jim nepřinese peníze. Takoví lidé jej budou urážet, ale na ně nesmí dbát. Ať proto neztrácí dobrou náladu. Na každou překážku by měl pohlížet s radostnou nadějí. Také se setká s opuštěnými, malomyslnými, smutnými a zraněnými na duši. Bude mít mnoho příležitostí jim říct laskavá slova povzbuzení, naděje a víry. Může se ostatním stát studnou osvěžující vody, pokud jen bude chtít. Nejprve ale musí on sám pít z pramene živé pravdy. (Testimonies For The Church, sv. 5, s. 405)PN 41.1

Nebezpečí nedbalé práce — Je správné, aby si každý jasně uvědomil svou osobní odpovědnost v tomto díle. Měl by dobře uvážit, jak upoutat pozornost, protože na způsobu představení pravdy může záviset osud daného člověka. Pokud udělá příznivý dojem, může se jeho vliv stát “vůní života k životu” a dotyčný člověk, který byl osloven pravdou, předá své poznání dále. Proto je velmi nebezpečné jednat s lidmi lehkovážně. (Testimonies For The Church, sv. 5, s. 405)PN 41.2

Pracujte s energií a nadšením — Mezi našimi bratry, kteří vyznávají víru v přítomnou pravdu, není přítomen odpovídající misijní duch. Jejich charakteru chybí ryzost čistého zlata. Křesťanský život znamená mnohem víc, než za co jej považují. Neskládá se pouze z laskavosti, trpělivosti, pokory a přívětivosti. Tyto dary milosti jsou nezbytné, ale je také třeba odvahy, síly, činorodosti a vytrvalosti. Mnozí knižní evangelisté jsou slabí, jakoby “bez života”, chybí jim jiskra a snadno se nechají zmalomyslnět. Postrádají elán, nejsou jim vlastní ty kladné povahové rysy, které člověka uschopní k činnosti: duch a energie, jež dokážou vyvolat nadšení. Knižní evangelista koná ušlechtilou práci a neměl by se chovat, jako by se za ni styděl. Pokud chce dosáhnout úspěchu, musí být smělý a plný naděje.PN 41.3

Pěstujte tvůrčí ctnosti — Je třeba pěstovat jak tvůrčí, tak pasivní ctnosti. Křesťan má být schopen odvrátit mírnou odpovědí hněv, ale má také mít odvahu hrdiny, je-li třeba klást odpor zlému. Vedle křesťanské lásky, která všechno snáší, má mít silný charakter, působící svým pozitivním vlivem dobro. Jeho povaha musí být formována vírou, má mít pevné zásady a ušlechtilého ducha, který je povznesen nad špatnosti. Nesmí být namyšlený, přitahovat na sebe ve společnosti pozornost a mluvit vychloubačně, protože to by inteligentní a citlivé lidi znechutilo. Nesmí jednat sobecky, panovačně nebo s ostatními manipulovat.PN 41.4

Buďte taktní. Velmi mnoho lidí se pevně rozhodlo, že si nenajdou čas na četbu byť i jedné z desetitisíců knih, které jsou na trhu k mání. Často se stane, že jakmile kolportér představí charakter své práce, dveře srdcí se pevně uzavřou. Proto je nezbytné, aby využil taktu a pracoval pokorně a s modlitbou. Kolportér by měl znát Boží slovo a mít “po ruce” pohotové odpovědi. Představením vzácných pravd může zaujmout a poukázat na velkou hodnotu toho, co přináší. (Testimonies For The Church, sv. 5, s. 404.405)PN 42.1

Poctivost a čestnost — Evangelista, jemuž leží Boží dílo na srdci, netrvá na co možno nejvyšších příjmech. Nebude si stěžovat, jak to učinili někteří naši mladí lidé, že pokud se nemůže oblékat vždy elegantně, podle poslední módy, a nocovat v nejlepších hotelích, pak nedosáhne úspěchu. Knižní evangelista nepotřebuje dokonalé oblečení nebo společenské vystupování šviháků a klaunů, ale poctivou a čestnou povahu, která se projevuje ve výrazu obličeje. Laskavost a přívětivost zanechávají na tváři stopu, takže zkoumavé oko nespatří v obličeji žádnou záludnost ani přehnaně sebevědomé způsoby.PN 42.2

Do knižní evangelizace se zapojilo mnoho lidí, kteří si myslí, že nabízení prémií jim přinese úspěch.^{*Mezi kolportéry se rozmohla praxe mísit prodej knih a předplatného na naše časopisy s nabídkou různého jiného zboží nebo knih s lacinými příběhy jako bonusu pro jejich zakoupení. Tato praxe se tak rozšířila, že KE začali při práci “obchodovat” téměř s čímkoliv; se zbožím, které nabízeli se slevou nebo jako dárek či tzv. “prémii”, aby tímto způsobem ovlivnili rozhodnutí zákazníků ke koupi duchovních publikací. Někteří nabízeli domácí a čisticí potřeby, kartáče, šňůry na prádlo apod. EGW se proti těmto praktikám zásadně postavila.} Jako pracovníci nemají žádnou skutečnou cenu. Neprožili zkušenost s náboženstvím v každodenním praktickém životě. Mají tytéž povahové vady, stejné sklony a záliby, jaké je charakterizovaly v době, kdy ještě nevěřili. Lze o nich prohlásit, že Bůh nemá trvalé místo v jejich myšlenkách či v jejich srdci. Jsou malicherní, přízemní a falešní. Jejich chování a jednání svědčí proti nim, dokazuje, že jednají podle svého vlastního srdce a žádosti očí. Nechtějí obětovat sebe sama, ale jsou rozhodnuti užívat si života. Nebeský poklad je nepřitahuje, protože je ovládají přízemní choutky, a nikoli povznášející touhy. Přátelé a rodinní příslušníci takového člověka nemohou povznést, protože jeho mysl si neoškliví zlo a nechce volit dobro. (Testimonies For The Church, sv. 5, s. 402)PN 42.3

Čistota, pokora a střídmost — Knižní evangelisté si potřebují osvojit vytříbené způsoby, ne světsky afektované a vyumělkované, ale příjemné a přirozeně laskavé, vycházející z touhy následovat Kristův příklad. Měli by pěstovat zvyk myslet na druhé a starat se o ně, pěstovat také pracovitost a rozvahu a svým životem ctít Boha. Úsilí o maximální rozvoj celé osobnosti ať se stane jejich cílem. Ježíš přinesl nekonečnou oběť, aby je uvedl do správného vztahu s Bohem a jejich bližními. Nebeská pomoc spolu s jejich vlastním lidským úsilím jim dovolí dosáhnout vysokého stupně dokonalosti. Knižní evangelista by měl být mravně bezúhonný jako Josef, pokorný jako Mojžíš a střídmý jako Daniel; pak jej bude Boží moc provázet na každém kroku. (Testimonies For The Church, sv. 5, s. 396)PN 42.4

Slušný oděv i způsoby — Dnes se šířením poselství zabývají různé instituce, které jsme vybudovali, ale naši lidé této výsady nevyužívají. Ne v každém sboru cítí členové potřebu zapojit své schopnosti do práce pro záchranu lidí. Nejsou si vědomi své povinnosti získávat předplatitele pro naše periodika, včetně časopisu o zdraví, a šířit naše knihy a brožury. Do díla by se měli zapojit lidé ochotní se učit, jak co nejlépe přistupovat k jednotlivcům i rodinám. Měli by se oblékat vkusně, ale ne s nákladnou výstředností, a chovat se tak, aby svým jednáním ostatní neodpuzovali. Mezi námi jako lidem je zapotřebí skutečné zdvořilosti. Tu ať pěstují všichni, kdo se zapojují do misijní práce. (Testimonies For The Church, sv. 4, s. 391.392)PN 43.1

Neupravený vzhled vrhá špatné světlo na pravdu, kterou vyznáváme. Považte, že představujete Ježíše Krista. Kéž je celý váš život v souladu s biblickými pravdami… Nejde o nepodstatnou záležitost, vždyť určuje míru vašeho vlivu na ostatní pro časnost i věčnost. Nemůžete očekávat, že vám Hospodin dá větší míru úspěchu v díle záchrany lidí, když nebudete svým chováním a vzezřením vzbuzovat úctu. Pravda je umocněna i upraveným oděvem. (Letter 336, 1908)PN 43.2

Neomalení lidé nepatří mezi vhodné kandidáty pro tuto práci. Úspěšnými se mohou stát ti, kteří jednají taktně, mají dobré vystupování, jsou předvídaví a rozvážní a uvědomují si hodnotu každého člověka. (Manual for Canvassers, s. 15)PN 43.3

Křesťanská zdvořilost a ochota pomáhat — Knižní evangelista by se měl ze všech sil snažit, aby nechal světlo pravdy svítit prostřednictvím dobrých skutků. Při plnění svých povinností by měl dbát na křesťanskou zdvořilost a při každé vhodné příležitosti projevit ochotu pomoci. Ať si také osvojí schopnost mluvit zřetelně a působivě. Každý den by se měl učit od Velkého Učitele. Kristus zaslíbil svou pomoc těm, kteří se v Něm skryjí a stanou se na Něm zcela závislými. (The Review and Herald, 16.6.1903)PN 43.4

Uvážlivé chování — Všichni naši kazatelé a věřící musí zaujmout rozhodný postoj k nízké úrovni chování a jednání, jaká vládne mezi některými z našich lidí. V četných případech se takové způsoby ocitají v rozporu se svatými pravdami, které hlásáme. Mnozí se cítí být schopni zastat místo knižního evangelisty, avšak zatím neprožili obrácení. Nikdy nepoznali přetvářející Kristovu milost. Nejsou ryzími křesťany. Jejich každodenní život je bezstarostný a hříšný a před jejich způsoby si svatí andělé zakrývají tvář. Musíme dosáhnout radikálního zlepšení, nebo se staneme pro Boží věc pohanou a pro hříšníky kamenem úrazu. (Letter 26)PN 43.5

Příkladnost ve zdravotní reformě — Při styku s nevěřícími se neodchylujte od správných zásad. Pokud s nimi sedíte u stolu, jezte střídmě a jen takové pokrmy, které nezatemňují mysl. Varujte se nestřídmosti. Nemůžete si dovolit oslabit své duševní a fyzické síly, jinak nebudete schopni rozeznat věci duchovní povahy.PN 43.6

Uchovávejte si mysl v takovém stavu, aby na ni Bůh mohl působit pomocí drahocenných pravd Písma.PN 44.1

Tímto způsobem budete moci ovlivňovat ostatní. Mnozí se snaží napravovat životy druhých tak, že napadají ty z jejich návyků, jež pokládají za špatné. Přicházejí k lidem, které považují za chybující, poukážou na jejich vady, ale nevyvinou žádné opravdové a taktem usměrněné úsilí, aby jejich mysl vedli k správným zásadám. Takový přístup většinou nepřinese žádné výsledky. Když se snažíme ostatní napravovat, často vzbudíme ducha odporu, a tak způsobíme více zla než užitku. Nesledujte ostatní proto, abyste mohli poukázat na jejich chyby a omyly. Poučujte je příkladem. Vaše sebezapření a vítězství nad vlastní chutí může být názornou ilustrací poslušnosti správným zásadám. Ať váš život svědčí o posvěcující a zušlechťující moci pravdy. (Testimonies For The Church, sv. 6, s. 336.337)PN 44.2

Duchovní dary — Bůh si ve své velké lásce přeje, aby se v nás rozvíjely vzácné dary Jeho Ducha. Dopouští, abychom narazili na překážky, zažili pronásledování a těžkosti: ne jako kletbu, ale jako velké požehnání. Každé pokušení, jemuž se vzepřeme, každá zkouška, kterou odvážně překonáme, nám přinese novou zkušenost a posune nás kupředu při budování našeho charakteru. Když s pomocí Boží vzdorujeme pokušení, ukazujeme světu a nebesům sílu Kristovy milosti. (Thoughts from the Mount of Blessing, s. 117)PN 44.3

Osobní atmosféra — Každého člověka obklopuje “specifická atmosféra”, kterou sám vytváří. Může to být atmosféra prodchnutá životodárnou silou víry, odvahy, naděje a sladké vůně lásky. Nebo působí dojmem zachmuřenosti a chladu, je naplněna nespokojeností, sobectvím a jedem hříchu. Ovzduší, které kolem sebe šíříme, působí vědomě nebo nevědomě na každého člověka, s nímž přijdeme do styku. (Christ's Object Lessons, s. 339)PN 44.4