Když se Jákob poprvé zdravil s Josefem, mluvil, jako by po tomto radostném ukončení svého dlouhého strádání a žalu byl připraven zemřít. Avšak bylo mu dopřáno žít ještě sedmnáct let v klidném prostředí Gošenu. Tyto šťastné roky se nápadně lišily od těch, které jim předcházely. Pozoroval u svých synů známky opravdového pokání. Viděl svou rodinu žít v takových podmínkách, které jsou nutné k rozvoji ve velký národ, a jeho víra se pevně chopila zaslíbení o jejich budoucím usazení v Kenaanu. On sám byl zahrnut všemožnými projevy lásky a přízně, které mu mohl poskytnout předseda vlády Egypta. NUD 111.3
Ještě jedna záležitost si vyžadovala pozornost. Josefovi synové měli být formálně zařazeni mezi syny Izraele. Když se Josef dostavil k poslednímu rozhovoru se svým otcem, přivedl s sebou Efrajima a Manasesa. Tito mladíci byli prostřednictvím své matky spojeni s nejvyšším řádem egyptského kněžstva a postavení jejich otce jim otvíralo cestu k bohatství a poctám, kdyby se rozhodli spojit se s Egypťany. Josefovým přáním však bylo, aby se spojili se svým vlastním lidem. Projevil svou víru v zaslíbení smlouvy a dal přednost tomu, aby se jeho synové zařadili mezi pohrdané pastýřské kmeny, jimž Bůh svěřil svá zaslíbení, před poctami, které nabízel egyptský dvůr. NUD 111.4
Jákob řekl: “Oba synové, kteří se ti v egyptské zemi narodili před mým příchodem do Egypta, budou nyní moji. Efrajim a Manases jsou moji jako Rúben a Šimeón.” 1. Mojžíšova 48,5. Přijal je za své vlastní syny a stali se vůdci samostatných kmenů. NUD 111.5
Když přišli blíž, patriarcha je objal a políbil. Slavnostně položil své ruce na jejich hlavy, aby jim požehnal. Potom pronesl modlitbu: “Bůh, před nímž ustavičně chodívali moji otcové Abraham a Izák, Bůh, Pastýř, který mě vodí od počátku až dodnes, Anděl, Vykupitel, jenž před vším zlým mě chránil, ať požehná těm chlapcům.” 1. Mojžíšova 48,15.16. NUD 111.6
Nenaříkal nad minulými zlými dny. Dřívější těžkosti a žal už neviděl jako něco, co bylo namířeno proti němu. Patriarcha vzpomínal pouze na Boží milosrdenství a láskyplnou péči, které ho vždy provázely na jeho životní pouti. NUD 111.7
Všichni Jákobovi synové se shromáždili u jeho smrtelného lože. Jákob je k sobě povolal a řekl jim: “Sejděte se, oznámím vám, co v budoucnu vás potká.” 1. Mojžíšova 49,1. NUD 112.1