Církev jako škola výcviku

Kristova církev je zřízena k tomu, aby sloužila. Jejím heslem má být služba. Její členové jsou vojáky, kteří mají být vycvičeni pro boj pod vedením Kapitána jejich spásy. Křesťanští kazatelé, lékaři i učitelé mají na starosti rozsáhlejší dílo, než si mnozí připouštějí. Nemají lidem pouze sloužit, ale mají je také učit, aby sami sloužili. Neměli by pouze dávat poučení ve věci správných zásad, ale měli by své posluchače vychovávat, aby tyto principy předávali dále. Pravda, která není prakticky prožívána, která není předávána dále, ztrácí svou životadárnou sílu, svou léčivou schopnost. Své požehnání si může podržet pouze tehdy, když je sdílena.DZ 24.4

Je třeba zlomit monotónnost naší služby pro Boha. Každý člen církve by měl být zapojen do nějaké oblasti služby pro Mistra. Někteří nemohou vykonat tolik jako jiní, ale každý by měl přiložit ruku k dílu, aby zamezil proudu nemocí a tísně, který se valí přes náš svět. Mnozí by se rádi do této práce zapojili, kdyby věděli, jak začít. Potřebují být poučeni a povzbuzeni.DZ 25.1

Každý sbor by měl být školou výcviku pro křesťanské pracovníky. Jeho členové by měli být vyučováni, jak dávat biblické hodiny, jak vést a vyučovat třídy sobotní školy, jak co nejlépe pomáhat chudým, jak pečovat o nemocné, jak pracovat pro neobrácené. Měly by tu být školy zdraví, školy vaření a kurzy v různých oblastech křesťanského díla pomoci. Nemělo by se jednat pouze o teoretické vyučování, ale o skutečnou práci pod vedením zkušených instruktorů. Ať učitelé při práci s lidmi razí cestu a ti, kteří se k nim přidají, ať se učí z jejich příkladu. Jeden příklad je cennější než mnoho pouček. (The Ministry of Healing, s. 148,149)DZ 25.2