Loading...
Larger font
Smaller font
Copy
Print
Contents
  • Results
  • Related
  • Featured
No results found for: "".
  • Weighted Relevancy
  • Content Sequence
  • Relevancy
  • Earliest First
  • Latest First
    Larger font
    Smaller font
    Copy
    Print
    Contents

    Zlo otupuje vnímavost

    Když zlo — hřích — otupí morální vnímavost člověka, přestane si uvědomovat své charakterové nedostatky. Jeho nesprávné činy mu nepřipadají závažné. Dokud mu Duch svatý neotevře oči, vlastně je ani nevnímá. Člověk, kterého nevede Duch svatý, nemůže ani upřímně a opravdově vyznávat své chyby. Své hříchy omlouvá a vysvětluje, že za jiných okolností by se jich nedopustil.CVP 40.3

    Když Adam a Eva snědli zakázané ovoce, začali se stydět a dostali strach. Nejdříve mysleli jen na to, jak by svůj přestupek omluvili a unikli tak trestu. Když se Bůh zeptal na jejich čin, Adam svaloval vinu na Evu a na Boha:“Za to může ta žena, kterou jsi mi dal. To ona mi přinesla ovoce ze zakázaného stromu.” Podobně se také Eva snažila vinu svalit na hada:“Já za to nemohu, to had, kterého jsi stvořil, mne podvedl.” 9Genesis 3,12.13.Vlastně tím Bohu říkala:“Proč jsi stvořil hada? Proč jsi mu dovolil, aby přišel až do rajské zahrady?” Snažila se ospravedlnit a vinu za svůj přestupek svalit na Boha.CVP 40.4

    Snaha omlouvat své přestupky má původ u satana. Lidé se k tomu ochotně přidávají. Bůh neuznává a nepřijímá takové vyznání hříchů, které svaluje vinu na někoho jiného. To není skutečné vyznání.CVP 40.5

    Pravé pokání vede člověka k tomu, aby své nedostatky uznal, nesnažil se předstírat, že je nevinný a nevymlouval se. Podobně jako výběrčí daní z příběhu, který vyprávěl Ježíš Kristus, prosí Boha a ani se neodváží pohlédnout vzhůru:“Bože, slituj se nade mnou, jsem velký hříšník.” Bůh odpouští těm, kdo uznají, že se provinili, vždyť Ježíš Kristus položil život proto, aby zachránil hříšné lidi, kteří prožívají pokání. Slouží jako Velekněz — náš Zástupce — v nebi.CVP 41.1

    V Bibli si můžeme přečíst příběhy lidí, kteří prožili skutečné pokání. Pokořili se a vyznali své přestupky. Nesnažili se vymlouvat nebo obhajovat své chyby. Například apoštol Pavel vyznává, jak se zpočátku snažil vyvraždit všechny křesťany. Nepokouší se svůj hřích zlehčovat. Naopak, představil ho v tom nejhorším světle:“Velekněží mne zplnomocnili, abych Ježíšovy následovníky vyhledával, zatýkal a dával uvěznit. Vždy jsem byl pro to, aby byli odsouzeni k smrti. Dával jsem ty lidi bičovat v synagogách a nutil je, aby veřejně tupili svou víru. Byl jsem jako posedlý a začal jsem je pronásledovat i v jiných městech.” 10Skutky 26,10.11.Podobně ochotně a upřímně vyznal:“Ježíš přišel na svět zachránit nás, od Boha odloučené a smrti propadlé. A jestli byl někdo od Boha daleko, byl jsem to já.” 111. Timoteovi 1,15.CVP 41.2

    Člověk, který si uvědomuje závažnost svých přestupků, je pokorný a prožívá skutečné pokání, pocítí také, jak velice jej Bůh má rád. Pochopí, jakou cenu Bůh zaplatil na golgotském kříži. Člověk, který si uvědomuje své hříchy, prožije lítost a vyzná svá provinění Bohu. Přijde k Bohu s takovou důvěrou, s jakou přichází dítě k laskavému tatínkovi. Apoštol Jan nás ujišťuje:“Jestliže své hříchy vyznáváme, smíme se spolehnout na Boží sliby, že nás očišťuje od každé špinavosti a promíjí nám každé selhání.” 121. Janův 1,9.CVP 41.3

    Larger font
    Smaller font
    Copy
    Print
    Contents