Neuzavírejme se do samoty

Bůh po nás nežádá, abychom se uchýlili někam do samoty a pouze se modlili. Musíme žít tak, jak žil Ježíš Kristus. Máme pracovat stejně jako se modlit. Jestliže se někdo pouze modlí a nic nedělá, časem se přestane i modlit nebo se jeho modlitby stanou formální. Lidé, kteří nepomáhají druhým nebo nekonají své povinnosti, mají jen velmi málo námětů k modlitbám. Když neuskutečňují záměry svého Pána, který pro ně tolik vykonal, nemají ani důvod se modlit. Mohou se modlit jen za sebe. Nepotřebují prosit za jiné lidi a nepotřebují žádat o sílu, aby mohli splnit poslání, které jim Bůh svěřil.CVP 102.1

Jestliže se nesetkáváme s jinými věřícími a vzájemně se nepovzbuzujeme, ztrácíme Boží požehnání. Zapomínáme pak na to, co učí Bible, nebo to přestaneme považovat za důležité. Boží Duch na nás nemůže tak intenzivně působit a náš duchovní život se vytrácí. Když se uzavíráme před druhými lidmi, slábne náš soucit s nimi. V takovém případě nenaplňujeme Boží záměry. Když projevujeme přátelství, učíme se cítit s ostatními. To podněcuje náš duchovní rozvoj a posiluje nás to pro službu Bohu.CVP 102.2

Měli bychom společně hovořit o Boží lásce a o tom, jak nás Bůh zachraňuje od zla a konečného zániku. To přinese nám i druhým lidem novou vzpruhu. Každý den bychom se měli dovědět něco nového o našem nebeském Otci a o jeho milosti. Potom budeme chtít mluvit o jeho lásce. Nás samotné to povzbudí a posílí. Pak budeme o Ježíši Kristu přemýšlet a hovořit mnohem častěji než o sobě.CVP 102.3

Hovořit o Bohu a oslavovat ho by pro nás mělo být radostí. Kdybychom na něj mysleli tak často, jak často dostáváme jeho dary, mysleli bychom na něj vlastně stále. Mluvíme o své práci, protože nás zajímá. Mluvíme o svých blízkých, protože je máme rádi. Oni jsou součástí našich radostí i starostí. Pro lásku k Bohu však máme mnohem více důvodů než pro lásku ke svým přátelům a blízkým. Jestliže se Bůh stane nejdůležitějším námětem našeho přemýšlení, bude pro nás snadné hovořit o jeho dobrotě a moci.CVP 102.4

Množství darů, které nám Bůh dává, by nás nemělo zaujmout natolik, abychom už neměli čas myslet na samotného dárce. Mají nám ho připomínat a motivovat nás k větší lásce k němu. Vzhlížejme v duchu k nebi, abychom si uvědomili, že tam září z tváře Ježíše Krista Boží sláva a vznešenost. To on“přináší dokonalé spasení těm, kdo jeho prostřednictvím přicházejí k Bohu. Je stále připraven zasáhnout v jejich prospěch.” ^{17Židům 7,25.}CVP 103.1