Pravidelnost a vytrvalost

Další podmínkou účinné modlitby je vytrvalost. Pokud chceme, aby naše víra rostla, musíme se modlit soustavně. Bible nám radí, abychom byli“v modlitbách vytrvalí”.^{8Římanům 12,12.}Také apoštol Pavel nás vyzývá:“V modlitbách buďte vytrvalí a v děkování Bohu neúnavní.” ^{9Koloským 4,2.}Apoštol Petr věřícím napsal:“Žijte ukázněně a horlivě se modlete.” ^{101. Petrův 4,8.}Apoštol Pavel zase radí:“Ničím se příliš netrapte, všechno svěřte v modlitbě Bohu: své prosby i díky za jejich vyslyšení.” ^{11Filipským 4,6.}A apoštol Juda doplňuje:“Ale vy, moji přátelé, budujte dále na základech dokonalé víry, modlete se v Duchu svatém a zůstávejte v Boží lásce.” ^{12Judův 20.21.}CVP 99.3

Pravidelná modlitba udržuje naše spojení s Bohem tak, aby na nás mohl přecházet jeho život. Náš život pak bude vykazovat mravní čistotu a pravou svatost.CVP 99.4

Je důležité, aby nás nic neodvádělo od modlitby. Musíme udržovat otevřenou možnost komunikace s Ježíšem Kristem. Kdykoli můžeme, připojme se k jiným lidem, kteří se modlí. Chceme-li udržovat opravdu důvěrný vztah s Bohem, musíme se účastnit společných modliteb. Takovým způsobem můžeme přijímat duchovní požehnání. Budeme vyhledávat prostředí, kde na nás mohou dopadat paprsky Božího světla.CVP 100.1

Také členové rodiny se mají společně modlit. Důležitá je i osobní soukromá modlitba. Modlitba o samotě udržuje a rozvíjí náš duchovní život. Život víry se nemůže bez modlitby zdravě vyvíjet. Společné modlitby v rodině nebo na veřejnosti jsou důležité, ale nestačí. Věřící člověk potřebuje otevřít své srdce před Bohem, když ho neslyší nikdo z lidí. Důvěrné prosby by měly zůstat jen mezi prosebníkem a Bohem.CVP 100.2

Když trávíme čas s Bohem o samotě, nepůsobí na nás žádné jiné vlivy. V tichu soukromí se mu můžeme otevřít a nechat na sebe působit jeho blahodárný vliv. On slyší naše prosby vycházející z víry, i když je vyjadřujeme jen ve své mysli. Od něj přijímáme světlo, které nás uschopňuje bojovat proti zlu a jeho původci — satanovi. Bůh je naše útočiště a zdroj síly.CVP 100.3

Obracet se na Boha prostřednictvím modlitby můžeme doma i při práci. Podobným způsobem žil kdysi v důvěrném vztahu s Bohem také patriarcha Henoch. Tiché modlitby stoupají k Bohu jako příjemná vůně kadidla. Satan nepřemůže člověka, který se prostřednictvím modlitby drží Boha.CVP 100.4

Tichou modlitbu můžeme k Bohu vyslat kdykoli a kdekoli. Nic nám nemůže zabránit, abychom se pomocí modlitby obrátili na Boha. Modlit se můžeme i na rušné ulici nebo během práce.CVP 100.5

Můžeme se modlit jako starozákonní prorok Nehemjáš. I když právě stál před králem, tiše se modlil, aby jej Bůh vedl. Jakékoli místo, kde právě jsme, se může stát místem modlitby. Dveře našeho srdce mohou zůstat trvale otevřené a zvát Ježíše Krista na návštěvu jako vítaného hosta.CVP 100.6

Můžeme se pohybovat v prostředí tolik poznamenaném špatností, že nám může připadat jakoby otrávené zlem, ale přesto můžeme duchovně dýchat čistý vzduch nebe. Když se modlíme, uzavíráme své myšlenky před tím, co není čisté a správné. Když se naše srdce otevře, aby vnímalo Boží působení, naše myšlenky se nasměrují na nebeská témata a budeme stále cítit Boží přítomnost.CVP 101.1

Potřebujeme plněji porozumět, proč se Ježíš Kristus stal člověkem, a pochopit hodnotu věčného života. Srdce věřících lidí by měla naplňovat krása ušlechtilého života. Prosme Boha, abychom dokázali lépe tuto krásu vnímat.CVP 101.2

Myšlenky bychom měli obracet k Bohu proto, abychom mohli dýchat duchovní atmosféru nebe. Můžeme se k Bohu přiblížit natolik, že na něj budeme myslet bez ohledu na to, co právě prožíváme. Budeme se pak obracet na Boha tak přirozeně, jako se květiny otáčejí ke slunci. Bohu můžeme svěřit svoje tužby, radosti i starosti. Můžeme mu sdělit svoje obavy i svá trápení. Boha to neunavuje. Zná počet vlasů na naší hlavě, zajímá ho, co jeho děti potřebují.“Pán je plný soucitu a slitování.” ^{13Jakubův 5,11.}CVP 101.3

Boží laskavé srdce vnímá naše starosti. Dotýká se ho, když se mu svěřujeme. Všechno, co nás znepokojuje, mu můžeme říct. Žádný problém pro něj není příliš velký, vždyť udržuje světy a vládne celému vesmíru. Nic z toho, co prožíváme, není pro něj příliš malicherné, aby to přehlížel. Nic v našem životě není tak špatné, aby si s tím nevěděl rady. Žádný problém pro něj není neřešitelný. Prožívá s námi naše radosti i naše trápení. Slyší každou upřímnou prosbu a je vždy ochotný odpovědět.“Uzdravuje, obvazuje rány lidí, srdce jejich unavená těší.” ^{14Žalm 147,3.}CVP 101.4

Bůh zná své následovníky dokonale, s každým jedná tak, jakoby právě on byl jediný, pro jehož záchranu obětoval život vlastního Syna. Ježíš Kristus řekl:“V onen den budete prosit v mém jménu a neříkám vám, že já budu prosit Otce za vás; vždyť Otec sám vás miluje.” ^{15Jan 16,26.27.}“Otec vám dá, oč byste ho prosili v mém jménu.” ^{16Jan 15,16.}Ježíš nám radí, abychom se v modlitbě odvolávali na něj. To však neznamená jen zmínit jeho jméno na počátku, případně na konci modlitby. Znamená to modlit se v souladu s jeho záměry. Znamená to, že důvěřujeme jeho slibům, uvědomujeme si závislost na jeho milosti a děláme to, co si přeje.CVP 101.5