Přípravou na smrt víru nezapřeme

Při modlitbě za nemocné vyjadřujeme prosbu, aby je Pán uzdravil, když je to jeho vůle. Když by to Boží vůle nebyla, potom prosíme Pána, aby nemocné potěšil svojí milostí a v utrpení je podepřel svojí přítomností.MZN 63.1

Mnozí, kteří by měli dát všechny domácí záležitosti do pořádku, zapomínají na to v naději, že modlitba za jejich uzdravení bude vyslyšena. Opírají se o nesprávnou naději, a ani si neuvědomují, že by měli povzbudit své děti, rodiče i přátele a dát jim patřičnou radu. Bývá to velká škoda. Jsou tak opojeni jistotou, že se na přímluvnou modlitbu uzdraví, že se ani neodváží učinit rozhodnutí o rozdělení majetku a zaopatření rodiny nebo vyjádřit to, co by určitě řekli, kdyby věděli, že je brzy stihne smrt. Tím se rodina i přátelé často dostávají do nepříjemné situace, neboť mnohé, co by se dalo vyjasnit, zůstává bez vysvětlení, protože se nemocní bojí, že zmínka o tom by mohla být zapřením víry. Tím, že se spoléhají, že je modlitba víry uzdraví, často zanedbávají i nejpotřebnější ošetření, jen aby nezapřeli víru.MZN 63.2

Děkujeme Pánu, že s ním smíme přednostně spolupracovat ve službě zdraví a používat všechny dostupné uzdravujicí prostředky. Když léčbu všemožně podpoříme, víru tím nijak nezapíráme. (Counsels on Health, s. 376)MZN 64.1