Vyznání hříchu

Těm, kteří chtějí prosit za své uzdravení, je třeba vysvětlit, že přestupování přírodního nebo duchovního zákona Božího je hřích, a když chtějí přijmout Boží požehnání, musejí hřích vyznat a opustit jej.MZN 26.1

Písmo nás vybízí: “Vyznávejte hříchy jeden druhému a modlete se jeden za druhého, abyste byli uzdraveni.” Jakubův 5,16. Tomu, kdo žádá, abychom se za něho modlili, řekněme: “Neumíme číst v srdci a neznáme tajemství tvého života. Ta jsou známá jen tobě a Bohu. Když upřímně lituješ svých hříchů, je třeba je konkrétně vyznat.” Hřích soukromého rázu je třeba vyznat Kristu, jedinému prostředníku mezi Bohem a člověkem. Proto “zhřeší-li kdo, máme u Otce přímluvce, Ježíše Krista spravedlivého.” 1. Janův 2,1. Každý hřích je urážkou Boha a je třeba ho vyznat Bohu skrze Krista. Každý veřejný hřích je nutné vyznat veřejně. Kdo bližnímu ukřivdil, má si to s bližním urovnat. Když ten, kdo chce být uzdraven, dosud svůj hřích omlouval, když v domácnosti nebo mezi sousedy či ve sboru způsobil nepokoj, a tak zavinil odcizení a neshody, anebo nějakým činem svedl jiné k hříchu — to všechno je nutné vyznat Bohu a těm, kterých se to týká. “Jestliže doznáváme své hříchy, on je tak věrný a spravedlivý, že nám hříchy odpouští a očišťuje nás od každé nepravosti.” 1. Janův 1,9.MZN 26.2

Když zlo bylo napraveno, smíme se za nemocného v pokoji a ve víře na pokyn Božího Ducha modlitebně přimlouvat k Pánu. On zná každého jednotlivce podle jména a o každého se stará, jakoby na zemi nebyl nikdo jiný, za koho dal svého milovaného Syna. Protože Boží láska je tak velká a tak bezelstná, je třeba nemocného povzbudit, aby důvěřoval Bohu a byl radostný. Příliš úzkostlivá ustaranost oslabuje duši a podporuje nemoc.MZN 27.1

Když nemocní překonají sklíčenost a skleslost, zlepší se jejich výhled na uzdravení, vždyť “oko Hospodinovo bdí nad těmi, kdo se ho bojí, nad těmi, kdo čekají na jeho milosrdenství”. Žalm 33,18.MZN 28.1