Poslušnost víry

Jen když posloucháme jeho Slovo, můžeme se dožadovat splnění jeho zaslíbení. Žalmista říká: “Kdybych se snad upnul srdcem k ničemnosti, byl by mě Panovník nevyslyšel.” Žalm 66,18. Když ho posloucháme jen částečně či polovičatě, jeho zaslíbení se na nás nesplní.MZN 24.1

Boží slovo nás poučuje o zvláštní modlitbě za uzdravení nemocného. Oběť takové modlitby je však svrchovaně závažný čin a neměli bychom k němu přistupovat bez náležitého uvážení. Co se v mnohých případech takové modlitby za uzdravení nemocného nazývá vírou, není nic jiného než troufalost.MZN 24.2

Mnozí si nemoc zapříčiňují sami hověním vlastním choutkám. Nežili podle přírodních zákonů a zásad čistoty, které Bůh dal. Mnozí nedbají na zdravotní zákony týkající se jídla, pití, oblékání a práce. Častou příčinou tělesné a duchovní slabosti může být nějaký hřích. Kdyby tito lidé získali požehnání zdraví, mnozí z nich by dále nerozvážně přestupovali Boží přírodní i duchovní zákony v přesvědčení, že když Bůh vyslyšel jejich modlitbu a uzdravil je, směle mohou pokračovat ve svých škodlivých návycích a neomezeně hovět svým zvráceným choutkám. Kdyby jim Bůh zázračně vrátil zdraví, povzbudil by je v jejich hříšných zvycích.MZN 25.1

Je zbytečné poučovat lidi, aby pomoc v nemoci hledali u Boha, když nebudou současně poučeni, aby se vzdali škodlivých návyků. Když jejich modlitba má být vyslyšena a když chtějí získat požehnání, musejí přestat dělat zlo a musejí se učit konat dobro. Jejich prostředí musí být čisté a jejich životní návyky správné. Musejí žít v souladu s přírodním i duchovním zákonem Božím.MZN 25.2