49. kapitola — Za dnů královny Ester

Za panování krále Cýra, který Židům projevil takovou přízeň, využilo téměř padesát tisíc zajatých dítek Izraele nařízení, které povolovalo jejich návrat. Ve srovnání se statisíci Židů, rozptýlených po všech oblastech Médo-Perské říše, to však byl pouhý zlomek. Velká většina Izraelských se rozhodla, že raději zůstane v zemi svého vyhnanství, než aby podstupovala těžkosti spojené s cestou domů a se znovuvýstavbou svých zničených měst a domovů.PK 394.1

Uplynulo více než dvacet let a Darius Hystaspes, který tehdy panoval, vydal druhé nařízení, jež bylo právě tak příznivé jako první. Tím Bůh ve své milosti poskytl další příležitost Židům v Médo-Perské říši, aby se vrátili do země svých otců. Hospodin předvídal, že nastanou těžké čay, až bude panovat Xerxes — neboli Asver, jak se nazývá v knize Ester —, a proto naklonil srdce vládců a vnukl také Zachariášovi, aby přemluvil vyhnance k návratu.PK 394.2

“Nuže, nuže, utectež již z země půlnoční,” znělo poselství rozptýleným kmenům Izraele, které se usadily v mnoha zemích daleko od svých původních domovů. “Se čtyř stran světa volný průchod učinil jsem vám, praví Hospodin. Nuže, Sione, kterýž přebýváš u dcery Babylonské, vydobuď se. Nebo takto praví Hospodin zástupů: Po slávě poslal mne proti národům těm, kteříž zloupili vás; nebo kdož se dotýká vás, dotýká se zřítelnice oka mého. Nebo aj, já zdvihnu ruku svou proti nim, a budou loupež služebníkům svým, i zvíte, že Hospodin zástupů poslal mne.” Zacharjáš 2,6-9.PK 394.3

Hopodin měl stále v úmyslu, jak bylo jeho úmyslem od prvopočátku, aby jeho lid byl na zemi chválou slávy jeho jména. Za dlouhá léta, kdy byli ve vyhnanství, poskytl jim Bůh moho příležitostí aby obnovili svou věrnost k němu. Nětkeří se rozhodli, že uposlechnou, někteří v tom našli spásu uprostřed soužení. Mnozí z nich se pak přidají k zbývajícím, kteří se vrátí. Písmo svaté je přirovnává k ratolesti “z vrchu cedru toho vysokého”, která bude štípena “na hoře vysoké a vyvýšené, na hoře vysoké Izraelské” Ezechiel 17,22.23.PK 394.4

Byli to ti, jejichž “ducha vzbudil Bůh” (Ezdráš 1,5), kteří se vrátili podle Cýrova nařízení. Bůh však nepřestal naléhat na ty, kteří dobrovolně zůstali v zemi svého vyhnanství, a rozličnými způsoby jim umožňoval, aby se také vrátili. Avšak na velký počet těch, kdož nevyužili Cýrova nařízení, pozdější působení neúčinkovalo a ani tehdy, když je Zachariáš vyzval, aby bez otálení odešli z Babylóna, výzvy neuposlechli.PK 395.1

Zatím se poměry v Médo-Peské říši rychle měnily. Darius Hystaspes, za jehož panování byla Židům prokázána tak velká přízeň, byl vystřídán Xerxem Velikým. Za jeho vlády přišla krutá doba na ty z Židů, kteří nedbali poselství vyzývající je k odchodu. Protože odmítli využít možnosti k útěku, kterou jim poskytl Bůh, octli se nyní tváří v tvář smrti.PK 395.2

Satan v té době použil Amana Agagského, bezohledného muže, který měl v Médo-Perské říši velkou moc, aby mařil úmysly Boží. Aman pociťoval silnou nenávist vůči Židu Mardocheovi. Mardocheus nespáchal Amanovi nic zlého, odmítl jen prokazovat mu božskou úctu. Amanovi bylo málo “vztáhnouti ruku na Mardochea samého” a zamýšlel vyhubit “národ Mardocheův, totiž všecky Židy, kteříž byli ve všem království Asverovu” Ester 3,6.PK 395.3

Sveden nepravdivým hlášením Amanovým, vydal Xerxes nařízení, že mají být vyhlazeni všichni Židé, “rozptýlení a roztroušení mezi lidem ve všech krajinách” Ester 3,8. Médo-Perského království. Byl stanoven den, kdy Židé měli být vybiti a jejich majetek zabaven. Stěží si král uvědomoval, jaké dalekosáhlé následky by mělo důsledné provedení tohoto nařízení. Sám satan, skrytý strůjce plánu, se tak pokoušel zbavit zemi těch, kdož si zachovali známost pravého Boha. “V každé krajině i místě, kamžkoli slovo královské a výpověď jeho došla, kvílení veliké bylo od Židů, a půst, pláč i úpění, a žíni s popelem podestřeli sobě mnozí.” Ester 4,3. Nařízení v Médo-Perské říši nebylo možné odvolat; zdálo se, že není naděje; všichni Izraelští byli určeni k záhubě. Avšak plány nepřítele potřela Moc, která vládne nad lidem. Prozřetelností Boží se královnou Médo-Perského království stala Židovka Ester, která se bála Nejvyššího. Mardocheus byl její blízký příbuzný. Ve chvíli své nejvyšší nouze se rozhodli, že se obrátí na Xerxa a budou prosit za svůj lid. Ester se musela odvážit předstoupit před něho jako přímluvkyně. “Kdo ví,” pravil Mardocheus, “ne pro tento-lis čas přišla k tomu království?” Ester 4,14.PK 395.4

Vážná chvíle, v níž se Ester octla, žádala rychlý, rozhodný čin; jak ona, tak Mardocheus si však uvědomovali, že nepřijde-li jim Bůh mocně na pomoc, jejich úsilí nebude k ničemu. Proto se Ester uchýlila k Bohu, zdroji své síly. “Jdi,” přikázala Mardocheovi, “a shromažď všecky Židy, což jest jich v Susan, a posťte se za mne, a nejezte ani píte za tři dni, v noci ani ve dne. Já podobně, i panny mé postiti se budou, a teprv vejdu k králi, což však neobyčejné (tj. nezákonné) jest, a jestližeť zahynu, nechť zahynu.” Ester 4,16.PK 396.1

Události, které pak rychle následovaly, - předstoupení Ester před krále, velká přízeň, kterou jí projevil, hostina krále a královny, jíž se zúčastnil Aman jako jediný host, neklidná noc králova, veřejná pocta prokázaná Mardocheovi, pokoření a pád Amana, když byl odhalen jeho bezbožný plán — to všechno jsou součásti známé historie. Bůh podivuhodně zakročil ve prospěch svého kajícího lidu; král vydal druhé nařízení, které Židům dovolovalo, aby hájili své životy. Nařízení bylo rychle sděleno do všech částí říše posly na koních, kteří “vyjeli snažným a rychlým během s poručením královským”. “Ano i v každé krajině i v každém městě, na kteréžkoli místo poručení královské a výpověd jeho došla, veselé a radost měli Židé, hody a dobrou vůli, a mnozí z národů jiných přistupovali k Židům; nebo připadl na ně strach Židovský.” Ester 8,14.17.PK 396.2

V ustanovený den, kdy měli být vyhlazeni, “shromáždili se Židé v městech svých, po všech kajinách krále Asvera, aby vztáhli ruku na ty, kteříž hledali jejich zlého. A žádný před nimi neostál, nebo připadl strach jejich na všecky národy”. Andělé vynikající silou dostali od Boha rozkaz, aby ochraňovali lid Boží, “zastávající života svého” Ester 9,2.16.PK 396.3

Madocheovi se dostalo čestného postavení, které dosud zastával Aman. Byl pak “druhý po králi Asverovi, a veliký u Židů, i vzácný u všeho množství bratří svých” (Ester 10,3) a hájil ze všech sil dobro Izraele. Tak Bůh způsobil, že jeho vyvolenému lidu se znovu dostalo přízně médo-perského dvora, což umožnilo uskutečnění jeho záměru, aby se vrátili do své vlasti. Teprve však o několik let později, až v sedmém roce vlády Artaxerxe I, nástupce Xerxa Velikého, se vrátil do Jeruzaléma větší počet Židů, vedených Ezdrášem.PK 397.1

Zkoušky, které přišly na lid Boží za dnů královny Ester, nejsou příznačné jen pro onen věk. Jan, pohlížeje přes věky na konec času, praví: “I rozhněval se drak na tu ženu, a šel bojovati s jinými ze semene jejího, kteříž ostříhají přikázání Božích a mají svědectví Ježíše Krista.” Zjevení 12,17. Někteří z těch, kdož dnes žijí na zemi, dožijí se naplnění těchto slov. Týž duch, který v minulých věcích sváděl mocné k pronásledování pravé církve, povede i v budoucnu k podobným zásahům proti těm, kdož zůstanou věrni Bohu. Právě nyní se již konají přípravy k tomuto poslednímu velkému boji.PK 397.2

Nařízení, které bude nakonec vydáno proti ostatkům lidu Božího, bude velmi podobné nařízení, jež vydal Asver proti Židům. V malém houfu věřících, kteří zachovávají sobotu, vidí dnes nepřátelé pravé církve Mardochea v bráně. Úcta lidu Božího k zákonu Božímu je stálou výtkou těm, kteří odvrhli bázeň Boží a pošlapávají sobotu Boží.PK 397.3

Satan vyvolá rozhořčení proti menšině, která odmítá přijmout světské zvyklosti a tradice. Významní a věhlasní mužové se spojí se zločinci a zpustlíky proti lidu Božímu. Bohatí a vzdělaní společně budou zahrnovat lid Boží pohrdáním. Spiknou se proti němu vládcové, ba i kazatelé a členové církve. Slovem i písmem, chvástáním, výhružkami a posměchem se budou snažit zvrátit víru lidu Božího. Nepravdivými tvrzeními a zlobnými výzvami budou rozdmýchávat v lidech vášně. Protože nebudou moci proti zastáncům biblické soboty namítat “tak praví Písmo”, uchýlí se k útlaku, aby tento nedostatek nahradili. Aby získali oblibu a přízeň, vyhoví zákonodárci požadavku, aby byla uzákoněna neděle. Avšak ti, kdož se bojí Boha, nemohou uznat ustanovení, které se příčí některému přikázání Desatera. Na tomto bojišti se bude odehrávat poslední velký boj mezi pravdou a bludem. A nejsme ponecháni v pochybách, jak tento boj dopadne. Dnes, stejně jako za dnů Ester a Mardochea, obhájí Hospodin svou pravdu a svůj lid.PK 397.4