9. kapitola — Eliáš Tesbitský

V horách galádských, na východ od Jordánu, žil za dnů Achabových věřící, zbožný muž, jehož neohrožené vystoupení mělo zadržet rychlé šíření odpadlictví v Izraeli. Ač žil vzdálen všech známých měst zcela prostým životem, zahájil Eliáš Tesbitský své poslání v důvěře, že Bůh mu připraví cestu a dá mu hojnost úspěchů. Hlásal věrně a mocně slovo a celý svůj život zasvětil dílu nápravy. Byl hlasem volajícího na poušti, jehož posláním je kárat hřích a zadržet příval nepravosti. Přišel mezi lid jako karatel hříchu a jeho poselství bylo balzámem z Galádu pro hříchem ochořelé duše všech, kdož toužili po uzdravení.PK 79.1

Když Eliáš poznal, že Izrael stále hlouběji a hlouběji upadá do modlářství, byl tím zarmoucen i rozhořčen. Bůh vykonal pro svůj lid velké věci. Vysvobodil Izraelské z otroctví a “dal jim země pohanů, …aby zachovávali ustanovení jeho, a práv jeho ostříhali” Žalm 105,44.45. Blahodárný záměr Hospodinův však upadl v zapomenutí. Nevěra odtrhla vyvolený národ od Zdroje jeho síly. Ze svého útočiště v horách sledoval Eliáš toto odpadnutí a naplňovalo ho to smutkem. V úzkosti duše prosil Boha, aby zastavil lid kdysi se těšící přízni na jeho bezbožné cestě a navštívil jej soudy, je-li tohoto třeba, aby mohl poznal v pravém světle svůj odklon od nebes. Toužil, aby Izraelští byli přivedeni k pokání dříve, než zajdou na své hříšné cestě tak daleko, že tím popudí Pána, aby je úplně vyhladil.PK 79.2

Modlitba Eliášova byla vyslyšena. Časté výzvy, kárání a výstrahy se míjely účinkem a nepřiváděly Izrael k pokání. Přešel čas, kdy Bůh musí k Izraelským promluvit soudy. Protože vyznavači Bálovi tvrdili, že poklady nebes, jako je rosa a déšť nepřicházejí od Hospodina, nýbrž od panujících přírodních sil a že země vzkvétá a vydává bohaté plody díky tvůrčí síle slunce, měla kletba Boží těžce postihnout zkaženou zemi. Odpadlé kmeny Izraele měly poznat, jak je bláhové věřit, že moc Bálova jim dá časná požehnání. Dokud se nevrátí s pokáním k Bohu a neuznají ho za zdroj všeho požehnání, nepadne na zemi rosa, ani déšť.PK 79.3

Eliáš byl pověřen posláním doručit Achabovi nebeské poselství soudu. Neusiloval o to, aby se stal poslem Páně; slovo Páně přišlo k němu. A protože byl horlivý pro věc Boží, neváhal uposlechnout božské výzvy, i když se zdálo, že uposlechnutí znamená přivolat na sebe rychlou záhubu z rukou bezbožného krále. Prorok se hned vypravil na cestu, putoval dnem i nocí, až přibyl do Samaří. Když přišel k paláci, nežádal o vpuštění, ani nečekal, až bude ohlášen. Oděn hrubým rouchem, jež v té době obvykle nosívali proroci, prošel zřejmě nepozorován strážci a za okamžik stanul před udiveným králem.PK 80.1

Eliáš se neomlouval za svůj neočekávaný příchod. Někdo větší než vládce Izraele mu přikázal, aby mluvil. Pozdvihl ruku k nebesům a slavnostně ohlásil, že na Izrael přijdou soudy Nejvyššího. “Živť jest Hospodin Bůh Izraelský, před jehož oblíčejem stojím, že nebude těchto let rosy ani deště, jediné vedlé řeči mé.” 1. Královská 17.1.PK 80.2

Jen proto, že měl pevnou víru v neselhávající moc slova Božího, mohl Eliáš vyřídit své poselství. Kdyby byl neměl naprostou důvěru v toho, jemuž sloužil, nebyl by se nikdy objevil před Achabem. Cestou do Samaří kráčel Eliáš podél řek, jež dosud nikdy nepřestaly téci, šel kolem pahorků pokrytých zelení a kolem velkých lesů, jimž — jak se zdálo — sucho nemůže ublížit. Všechno, na čem oko spočinulo, bylo oděno krásou. Prorok mohl projevit podiv nad tím, jak by mohly vyschnout řeky, které nikdy nepřestaly téci, nebo jak by mohlo sucho spálit tyto pahorky a údolí. Nepřipustil však sebemenší nevíru. Plně věřil, že Bůh pokoří odpadlý Izrael a že soudy ho přivede k pokání. Nebesa vydala příkaz, slovo Boží nemohlo se minout účinkem. A s nasazením svého života splnil Eliáš směle své poslání. Jako blesk z čistého nebe zaznělo v uších bezbožného krále poselství o přicházejícím soudu. Avšak dříve než se Achab mohl vzpamatovat ze svého překvapení nebo ze sebe vypravit odpověď, Eliáš zmizel právě tak rychle, jak přišel, aniž čekal, jaký účinek bude mít jeho poselství. A Pán šel před ním, upravuje mu cestu. “Obrať se k východu,” vyzval Pán proroka, “a skryj se u potoka Karit, kterýž jest naproti Jordánu. A budeš z toho potoka pít, krkavcům pak jsem přikázal, aby tě tam krmili.” 1. Královská 17,3.4.PK 80.3

Král zahájil zevrubné pátrání, avšak proroka nebylo možno najít. Královna Jezábel, rozhněvaná poselstvím, jež uzamklo poklady nebes, nemeškala a radila se s kněžími Bálovými, kteří spolu s ní zlořečili prorokovi a vyvolávali hněv Hospodinův. Přesto však, že tolik usilovali najít toho, jenž vyřkl osudná slova, museli snést zklamání. Také nemohli utajit před druhými, že vědí o soudu, jenž byl vynesen jako důsledek nastalého odpadnutí. Zprávy o tom, že Eliáš vytkl hříchy Izraele a prorokoval o brzkém trestu, se rychle rozšířily po celé zemi. V některých vzbudily strach, všeobecně však bylo nebeské poselství přijato s posměchem a úšklebky.PK 81.1

Prorokova slova se začala ihned naplňovat. Ti, kdož se nejpve vysmívali pouhé zmínce o tom, že by měla přijít pohroma, měli záhy možnost o tom vážně přemýšlet, neboť po několika měsících země vyschla, protože nebyla zavlažována rosou ani deštěm, a všechno zelené uschlo. Po nějaké době začala hladina řek klesat, potoky začaly vysychat. Takové věci nebyl nikdo pamětníkem. Lid však byl svými vůdci vyzýván, aby důvěřoval moci Bálově a aby Eliášovo proroctví nebral za bernou minci. Kněží stále trvali na tom, že déšť přichází jen z moci Bálovy. Nebojte se Boha Eliášova, netřeste se před jeho slovy, vyzývali lid a znovu tvrdili, že je toBál, který vydává žeň v její čas a stará se o lidi i zvířata.PK 81.2

Poselství Boží určené Achabovi poskytlo Jezábel a jejím kněžím i všem následovníkům Bála a Astarot příležitost vyzkoušet moc svých bohů a — možno-li- dokázat, že slova Eliášova jsou falešná. Proti ujišťování stovek modlářských kněží stálo proroctví Eliášovo. Kdyby Bál přes prorokovo prohlášení mohl dát rosu a déšť, aby voda v řekách mohla opět téci a rostlinstvo se zazelenalo, pak nechť ho král Izraele uctívá a lid nechť říká, že je Bohem.PK 81.3

Rozhodnuti udržet lid v klamu, pokračují kněží Bálovi v přinášení obětí svým bohům a dnem i nocí je vzývají, aby zavlažili zemi. Drahými oběťmi pokoušejí se kněží utišit hněv svých bohů; s horlivostí a vytrvalostí, hodnou lepšího díla, prodlévají u svých pohanských otářů a úpěnlivě prosí o déšť. Každou noc je po celé zemi slyšet jejich volání a prosby. Avšak ani mráček se ve dne neobjeví na obloze, aby zakryl žhavé paprsky slunce. Rosa ani déšť neosvěžují vyprahlou zemi. Slovo Hospodinovo se nemění, ať dělají kněží Bálovi, co mohou.PK 81.4

Uplyne rok a déšť se neukazuje. Země je sežehnutá, jako by byla spálena ohněm. Žhoucí žár slunce hubí zbytky zeleně. Řeky vysychají a bučící stáda dobytka bloudí vyčerpána sem a tam. Pole kdysi žírná se podobají planoucím písečným pouštím, pustým úhorům. Háje zasvěcené uctívání model, jsou bezlisté stromy v lesích, z nichž zbyly pouhé kostry, neskýtající stín. Vzduch je suchý a dusný; písečné bouře oslepují a brání dýchání. Kdysi kvetoucí města a vesnice se stávají místy smutku. Hlad a žízeň způsobují mezi lidmi i zvířaty strašnou úmrtnost. Hladomor se všemi svými hrůzami se přibližuje čím dál více. Přes tyto důkazy moci Boží neučinil Izrael pokání, ani se nenaučil tomu, čemu jej chtěl Bůh naučit. Izraelští nechápali, že ten, jenž stvořil přírodu, ovládá přírodní zákony a může z nich učinit nástroj požehnání nebo zkázy. Zpupní, oddaní falešnému náboženství, nechtěli se pokořit před mocnou rukou Boží a začali pátrat po nějaké jiné příčině, jíž by připsali své utrpení.PK 82.1

Jezábel zcela odmítala pokládat sucha za soud Hospodinův. Byla rozodnuta nadále vzdorovat Bohu nebeskému a spolu takřka s celým Izraelem označila Eliáše za příčinu všeho jejich neštěstí. Cožpak to nebyl on, kdo svědčil proti jejich způsobu bohoslužby? Kdyby jen mohl být smeten z cesty, tvrdila, byl by tím utišen hněv jejich bohů a jejich trápení by skončilo.PK 82.2

Vyzván královnou, zahájil Achab co nejzevrubnější pátrání po místě, kde se prorok ukrývá. Vyslal posly k okolním národům, blízkým i vzdáleným, aby hledali muže, kterého nenáviděl a kterého se bál; a ve snaze dovést pátrání k úspěšnému konci, vyžadoval od těchto království a národů přísahu, že nic nevědí o prorokově pobytu. Pátrání však bylo marné. Prorok byl v bezpečí před zlobou krále, jehož hříchy přivolaly na zem hněv uraženého Boha.PK 82.3

Když ve svém úsilí dopadnout Eliáše neuspěla, rozhodla se Jezábel, že se pomstí tím, že dá usmrtit všechny proroky Hospodinovy v Izraeli. Ani jediný neměl zůstat naživu. Rozvzteklená žena svůj záměr uskutečnila. Dala pobít mnohé ze služebníků Božích. Všichni však nezahynuli. Správce Achabova domu Abdiáš, jenž zůstal věrný Bohu, “vzal sto proroků” a s nasazením vlastního života “skryl je po padesáti v jeskyni, a krmil je chlebem a vodou” 1. Královská 18,4.PK 82.4

Minul druhý rok hladomoru a nelítostná nebesa dosud neukázala známky deště. Sucho a hlad pustošily dále království. Otcové a matky, nemohouce zmírnit utrpení svých dětí, se museli dívat, jak zmírají. Odpadlý Izrael však stále odpíral pokořit své srddce před Bohem a dále bouřil proti muži, skrze jehož slovo přišly na něj tyto strašné soudy. Zdálo se, že Izraelští jsou neschopni vidět ve svém utrpení a ve své bídě výzvu k pokání, božský zákrok, který je má uchránit před učiněním osudného kroku, jímž by překročili hranice, za nimiž končí odpuštění nebes.PK 83.1

Odpadnutí Izraele bylo zlem, strašnějším než všechny hrůzy hladomoru. Bůh toužil osvobodit lid od falešných představ a přivést ho k tomu, aby pochopil, že jemu vděčí za život a za všechno. Snažil se jim pomoci, aby znovu nabyli ztracené víry, a proto na ně musel uvalit velké utrpení.PK 83.2

“Zdaliž jakou libost mám, když umírá bezbožný? dí Panovník Hospodin. Zdali ne raději, když se odvrací od cest svých, aby živ byl?” “Odvrzte od sebe všecka přestoupení vaše, jichž jste se dopouštěli, a učiňte sobě srdce nové a ducha nového. I pročež mřete, ó dome Izraelský? Vždyť nemám libost v smrti toho, jenž umírá, dí Panovník Hospodin. Obraťte se tedy, a živi buďte.” “Odvraťtež se, odvraťte od cest svých zlých. I proč mříti máte, ó dome Izraelský?” Ezechiel 18,23.31.32; 33,11.PK 83.3

Bůh poslal Izraeli posly s výzvami, aby obnovili svou věrnost. Kdyby byli dbali těchto výzev, kdyby se byli odvrátili od Bála k živému Bohu, nebyl by Eliáš nikdy dostal úkol vyřídit poselství o chystaném soudu. Avšak všechny výstrahy, které jim mohly být vůní k životu, jim byly jen smrtonosným pachem smrti. Byli uraženi ve své pýše, rodil se v nich hněv proti těmto poslům a nyní v nich planula silná nenávist k proroku Eliášovi. Kdyby jim jen padl do rukou, s radostí by ho vydali Jezábel — jakoby umlčením jeho hlasu mohli zastavit splnění jeho slov! Přes pohromu, která je postihla, setrvávali pevně ve svém modlářství. Tím ještě stupňovali svou vinu, za kterou nebesa postihla zemi soudy.PK 83.4

Pro stižený Izrael byl jen jeden lék — odvrátit se od hříchů, jež na něj přivolaly trestající ruku Všemohoucího, a obrátit se k Pánu celým srdcem. Izraeli bylo dáno ujištění: “Jestliže zavru nebe, tak že by nebylo deště, a jestliže přikáži kobylkám, aby pohubily zemi, též jestliže pošlu morovou ránu na lid svůj, a ponižujíce se lid můj, nad nímž jest vzýváno jméno mé, modlili by se, a hledali by tváři mé, a odvrátili by se od cest svých zlých, i já také vyslyším je s nebe, a odpustím hřích jejich, a uzdravím zemi jejich.” 2. Paralipomenon 7,13.14. Jen proto, aby dosáhl tohoto blahodárného výsledku, odpíral jm Bůh nadále rosu a déšť, dokud nenastane rozhodná náprava.PK 84.1