54. kapitola — Proti vydírání a lichvě

Ještě než byla jeruzalémská zeď dokončena, musel se Nehemiáš zabývat žalostným stavem chudších vrstev lidu. Poměry v zemi byly neuspořádané, a tak do značné míry vázlo obdělávání polí. Nadto pak pro sobectví některých, kteří se navrátili do Judstva, nepožehnal Hospodin zemi a byl nedostatek obilí.PK 424.1

Aby mohli opatřit potravu pro své rodiny, museli chudí kupovat na dluh a za přemrštěné ceny. Byli také nuceni opatřovat si peníze výpůjčkou na vysoký úrok, aby mohli zaplatit těžké daně ukládané jim perskými králi. Svízelné situace chudých využívali zámožnější z Židů, aby se sami obohacovali.PK 424.2

Hospodin kdysi přikázal skrze Mojžíše Izraeli, aby každý třetí rok byl sebrán desátek pro potřeby chudých; a bylo učiněno ještě další opatření: každý sedmý rok měla být země ponechána ladem a to, co samo vyroste na poli, mělo být ponecháno nuzným. Odevzdávání těchto obětí na pomoc chudým a pro jiné dobročinné účely mělo zachovávat v čerstvé paměti lidí pravdu o tom, že všechno patří Bohu a že jim se dostává příležitosti stát se prostředníky požehnání. Bylo úmyslem Hospodinovým, aby se tím Izraelští vychovali k vykořenění sobectví a nabyli ušlechtilé a šlechetné povahy.PK 424.3

Bůh dal skrze Mojžíše také poučení: “Půjčíš-li peněz lidu mému chudému, kterýž jest s tebou, nebudeš jemu jako lichvář.” “Nedáš na lichvu bratru svému ani peněz, ani pokrmu, ani jakékoli věci, kteráž se dává na lichvu.” 2. Mojžíšova 22,25; 5. Mojžíšova 23,19). A dále Bůh pravil: “Byl-li by u tebe nuzný někdo z bratří tvých, v některém městě tvém, v zemi tvé, kterouž Hospodin Bůh tvůj dá tobě, nezatvrdíš srdce svého, a nezavřeš ruky své před nuzným bratrem svým, ale štědře otevřeš jemu ruku svou, a ochotně půjčíš jemu, jakž by mnoho potřeboval toho, v čemž by nouzi měl.” “Nebo nebudete bez chudých v zemi vaší; protože přikazuji tobě, řka: Abys ochotně otvíral ruku svou bratru svému, chudému svému a nuznému svému v zemi své.” 5. Mojžíšova 15,7.8.11.PK 424.4

Když se vrátili z vyhnanství z Babylóna, jednali bohatí Židé právě naopak, než jak zněl tento příkaz. Když chudí byli nuceni vypůjčit si peníze, aby mohli zaplatit daně králi, bohatí jim peníze půjčili, požadovali však vysokou úrokovou míru. Brali do zástavy pozemky chudých a postupně vháněli nešťastné dlužníky do největší bídy. Mnozí z nich museli prodat své syny a dcery do otroctví; zdálo se, že nemají naději na zlepšení svého postavení, na vykoupení svých dětí nebo svých polí, že je nečeká nic jiného než ještě větší starosti, věčná bída a otroctví. A přitom byli příslušníky téhož národa, dítky téže smlouvy jako jejich lépe postavení bratří.PK 425.1

Nakonec lid promluvil o svém postavení s Nehemiášem. “Aj,” pravili, “my musíme podrobovati syny své a dcery své v službu, a některé již ze dcer našich podrobeny jsou, a nemůžeme s nic býti, poněvadž pole naše a vinice naše drží jiní.” Nehemjáš 5,5.PK 425.2

Když Nehemiáš uslyšel o tomto krutém vyděračství, vzkypěl rozhořčením. “Rozhněval jsem se velmi,” praví, “když jsem slyšel křik jejich a slova taková.” Nehemjáš 5,6. Viděl, že má-li se mu podařit učinit přítrž tomuto zavedenému vyděračství, musí se rozhodně postavit za spravedlnost. S rozhodností mu vlastní začal jednat, aby svým bratřím ulehčil v jejich údělu.PK 425.3

To, že utlačovatelé byli zámožní lidé, jejichž podpory bylo při vybudování města velmi zapotřebí, nebral Nehemiáš ani na okamžik v úvahu. Ostře pokáral šlechtice a vládce, pak svolal velké shromáždění lidu a předložil jim požadavky, jaké klade v té věci Bůh.PK 425.4

Připomněl jim události, které se zběhly za vlády krále Achase. Připomněl jim poselství, které tehdy poslal Bůh Izraeli, v němž vytkl jejich krutost a utlačování. Judští byli pro své modlářství vydáni do rukou lidu Izraele, svých bratří, kteří propadli modlářství ještě více než oni. Izraelští ve svém nepřátelství pobili v bitvě mnoho tisíc Judských a zmocnili se všech žen a dětí s úmyslem mít je za otroky nebo prodat je do otroctví pohanům.PK 425.5

Pro hříchy Judovy Hospodin nezasáhl, aby zabránil té bitvě, avšak skrze proroka Odeda pokáral vítězných vojsk.PK 425.6

“Judské a Jeruzalémské myslíte sobě podrobiti za pacholky a děvky. Zdaliž i vy, i vy, jste bez hříchu proti Hospodinu Bohu vašemu?” 2. Paralipomenon 28,10. Oded upozornil Izraelské, že se proti nim roznítil hněv Hospodinův a že jejich nespravedlivé a kruté jednání přivolá soudy Boží. Když uslyšeli tato slova, pustili vojáci zajatce na svobodu a vzdali se kořisti před knížaty a celým shromážděním. Někteří vedoucí muži kmene Efraim pak “vzali ty zajaté a všecky, kteřížkoli z nich nebyli oděni, přioděli je z těch kořistí. A když je oblékli a obuli, nakrmili i napojili, ano i pomazali, a zprovodili na oslích, každého nemocného z nich, a dovedli ho do Jericha města palmového k bratřím jejich.” 2. Paralipomenon 28,15.PK 426.1

Nehemiáš i jiní vykoupili dříve některé z Židů, kteří byli prodáni pohanům. Nyní pak Nehemiáš ukázal, jak se takové počínání liší od počínání těch, kdož pro světský zisk zotročují své bratří. “Není to dobře, což děláte. Zdali v bázni Boha našeho nemáte choditi raději než v pohanění pohanů, nepřátel našich?” Nehemjáš 5,9.PK 426.2

Nehemiáš jim dal najevo, že on sám, jsa vybaven mocí od perského krále, by mohl požadovat velké příspěvky pro své osobní potřeby. Místo toho však nebral ani to, co mu právem náleželo, nýbrž štědře ulehčoval chudým v jejich bídě. Nabádal ty z židovských vládců, kteří se dopouštěli vyděračství, aby upustili od této nepravosti, aby navrátili chudým pole a také peníze, které z nich navíc vydřeli, a aby jim půjčili bez zástavy a bez lichvy.PK 426.3

Tak promluvil před celým shromážděním. Kdyby se přední mužové chtěli ospravedlnit, měli k tomu příležitost. Neměli však ani slova omluvy. “Navrátíme,” pravili jen, “aniž čeho od nich vyhledávati budeme; tak učiníme, jak ty pravíš.” Nato Nehemiáš před kněžími “zavázal je přísahou, aby tak učinili”. “I řeklo všecko shromáždění Amen, a chválili Hospodina. I učinil lid tak.” Nehemjáš 5,12.13.PK 426.4

Tento záznam nám poskytuje důležité poučení. “Kořenem všeho zlého je láska k penězům.” 1. Timoteovi 6,10. Touha po zisku je pro toto pokolení stravující vášní. Bohatství je často získáváno podvodem. Na druhé straně je mnoho takových, kteří zápasí s bídou, a jsou nuceni těžce pracovat za malou mzdu, aniž si mohou opatřit ty nejskrovnější potřeby k životu. Dřina a nedostatek, bez vyhlídky na zlepšení, jim činí život těžkým břemenem. Udření a utištění nevědí, kam se obrátit o pomoc. A to vše jen proto, aby bohatí mohli pěstovat své výstřednosti a hovět své touze po hromadění statků!PK 426.5

Touha po penězích a přepychu učinila z tohoto světa doupě zlodějů a lupičů. Písmo svaté líčí hrabivost a útlak, který zavládne před druhým příchodem Kristovým. “Nuže, vy boháči,” píše Jakub, “nashromáždili jste si pokladů zrovna již v posledních dnech. Hle, mzda, o niž jste ošilili dělníky, kteří požali vaše pole, křičí, a hlas vašich ženců pronikl až k sluchu Pána zástupů. Strávili jste život na zemi v přepychu a v bujnosti, vykrmili jste svá srdce jako ke dni porážky. Odsoudili jste a zavraždili spravedlivého, jenž ani není vaším odpůrcem.” Jakubův 5,1.3-6.PK 427.1

I mezi těmi, kdož vyznávají, že chodí v bázni Hospodinově, jsou někteří, kteří si počínají stejně, jako si kdysi počínala knížata Izraele. Protože mají moc, aby tak mohi činit, vydírají z lidí více, než je spravedlivo, a tak se stávají utiskovateli. A protože v životě těch, kdož vyznávají jméno Kristovo, se projevuje hrabivost a proradnost, a protože církev trpí ve svých knihách jména těch, kdož nabyli svých majetků nespravedlivě, je náboženstvím Kristovým pohrdáno. Výstřednosti, šizení a vydírání kazí víru mnohých a ničí jejich duchovní život. Církev je ve značné míře odpovědna za hříchy svých členů. Povzbuzuje ke zlu, když proti němu nepozvedává svůj hlas.PK 427.2

Zvyklosti světa nejsou pro křesťana měřítkem, jímž by se měl řídit. Křesťan nemá napodobovat bezohledné jednání světa, jeho způsoby šizení, jeho vydírání. Každá nespravedlnost spáchaná na bližním je znásilněním zlatého pravidla. Každé zlo, kterého se kdo dopustí na dítkách Božích, dopouští se na samém Kristu v osobě jeho svatých. Každý pokus využít nevědomosti, slabosti nebo neštěstí druhého je zaznamenán jako podvod v nebeských knihách. Ten, kdo se opravdu bojí Boha, se bude raději lopotit dnem i nocí a jíst chléb chudoby, než by se poddal ziskuchtivosti, která utlačuje vdovy a sirotky a olupuje příchozího o jeho práva.PK 427.3

Sebemenší odchýlení od spravedlnosti strhuje zábrany a připravuje srdce k páchání větší nespravedlnosti. Právě v té míře, v jaké člověk pro sebe využívá bídy druhých, stává se jeho duše necitlivou k vlivu Ducha Božího. Zisk nabytý za takovou cenu je strašnou ztrátou.PK 427.4

Všichni jsme byli dlužníky božské spravedlnosti, neměli jsme však nic, čím bychom dluh zaplatili. Až Syn Boží, kterému se nás zželelo, zaplatil cenu za naše vykoupení. Stal se chudým, abychom my mohli jeho chudobou zbohatnout. Skutky štědrosti k jeho chudým můžeme osvědčit, že naše vděčnost za milost nám prokázanou je upřímná. “Dělejme dobro všem,” ukládá nám za úkol apoštol Pavel, “a nejvíce členům rodiny věřících.” Galatským 6,10. A jeho slova jsou shodná se slovy Spasitelovými: “Chudé máte s sebou vždycky a můžete jim prokázat dobro, kdykoli chcete.” “Všecko, co byste chtěli, aby vám lidé činili, tak i vy čiňte jim, neboť to jest obsah zákona a proroků.” Marek 14,7; Matouš 7,12.PK 428.1