11. kapitola — Karmel

Stanuv před Achabem, Eliáš požádal, aby byl shromážděn celý Izrael a setkal se s ním a s proroky Bála a Astarot na hoře Karmel. “Pošli”, přikázal Achabovi, “a shromáždi ke mně všecken lid Izraelský na horu Karmel, a proroků Bálových čtyři sta a padesáte, i proroků toho háje čtyři sta, kteříž jedí z stolu Jezábel.” 1. Královská 18,19.PK 95.1

Příkaz vydal ten, jenž stál v samé přítomnosti Hospodinově, a Achab okamžitě uposlechl, jakoby prorok byl panovníkem a král poddaným. Po království byli rozesláni rychlí poslové s výzvou, aby se lid sebral k setkání s Eliášem a proroky Bála a Astarot. V každém městě a v každé vesnici se lid přichystal shromáždit se v ustanovenou dobu. Když pak putovali k určenému místu, byla srdce mnohých naplněna divnými předtuchami. Má se stát něco zvláštního? Vždyť proč by je jinak vyzývali, aby se shromáždili na hoře Karmel? Jaká nová pohroma má přijít na lid a zemi?PK 95.2

Než začalo sucho, byla hora Karmel krásným místem; její potoky byly napájeny z nevysychajících pramenů a její úrodné svahy byly pokryty krásnými květinami a kvetoucími háji. Nyní však její krása působením strašného sucha pominula. Oltáře postavené k uctívání Bála a Astarot nyní stály v holých hájích. Na vrcholu jednoho z nejvyšších hřebenů stál zbořený oltář Hospodinův.PK 95.3

Z hory Karmel bylo lze přehlédnout velkou část země; její vrcholky pak byly vidět z mnoha končin království Izrael. Pod horou byla vhodná místa, z nichž bylo možno sledovat to, co se děje na vrcholu hory. Bůh byl velice zneuctíván modloslužebnictvím, prováděným na zalesněných úbočích hory a Eliáš vybral nejvyšší vrcholek jako nejvýznačnější místo k zjevení moci Boží a k ospravedlnění cti jména Božího.PK 95.4

Časně ráno určeného dne se zástupy odpadlého Izraele, napjaté očekáváním, shromažďují poblíž vrcholu hory. Jezábelini proroci přicházeji v okázalých hávech. Král se objevuje v královském majestátu a zaujímá své místo v čele kněží, pozdravován voláním modlářů. V srdcích kněží se však ozývají obavy, když si vzpomenou, že na slovo tohoto proroka nepadla na zemi Izrael po tři a půl roku ani rosa, ani kapka deště. Cítí s jitotou, že se blíží nějaká strašná rozhodná chvíle. Bohové, v něž věří, nemohou dokázat, že Eliáš je falešný prorok. Na jejich bouřlivé volání, jejich modlitby, slzy, pokořování, na jejich odporné obřady a stálé obětování drahocenných obětí zůstávají předměty jejich uctívání podivně lhostejné.PK 96.1

Proti králi Achabovi a proti falešným prorokům, obklopen shromážděnými zástupy Izraele, stojí zde Eliáš jako jediný, kdo přišel, aby ospravedlnil čest Hospodinovu. Ten, jehož celé království viní z toho, že na ně přišla pohroma, stojí nyní zdánlivě bezbranný před vládcem Izreale, před proroky Bálovými, před válečníky a tisícihlavými zástupy. Eliáš však není sám. Nad ním a kolem něho jsou zástupy ochraňujících andělů, andělů vynikajících silou. Nezahanben, nezastrašen stojí prorok před zástupy lidí, plně si vědom svého úkolu, který má vykonat na božský příkaz. Jeho tvář vyzařuje velebnost, jež vzbuzuje hrůzu. S úzkostí čeká lid, až promluví. Eliáš pohlédne nejprve na zbořený oltář Hospodinův, pak na zástupy lidu a zvolá zvučným hlasem podobným polnici: “I dokudž kulhati budete na obě strany? Jestližeť jest Hospodin Bohem, následujtež ho; pakli jest Bál, jdětež za ním.” 1. Královská 18,21.PK 96.2

Lid na to neodpověděl ani slovem. Ani jediný člověk z tohoto obrovského shromáždění se neodvážil prohlásit se věrným Hospodinu. Klam a slepota jako temný mrak zahalila Izrael. Ne postupně, tak jak časem opomínali dbát slov výstrah a kárání, která jim Pán posílal. Každý odklon od konání spravedlnosti, každé zdráhání učinit pokání prohlubovalo jejich vinu a oddalovalo je od nebe. A nyní, v této rozhodné chvíli, tvrdošíjně odmítali vyslovit se pro Boha.PK 96.3

Pán si oškliví lhostejnost a nevěru ve svém díle, projevené v rozhodné chvíli. Celý vesmír s nevýslovným zájmeme sleduje závěrečné výjevy velkého sporu mezi dobrem a zlem. Lid Boží se blíží k hranicím věčného světa; co může být pro něj důležitější, než zůstat věrný Bohu nebeskému? Ve všech dobách měl Bůh mravní hrdiny a má je i nyní, takové, kteří jako Josef a Eliáš a Daniel se nestydí přihlásit se k lidu Božímu. Zvláštní požehnání Boží provází práci těchto činorodých mužů, mužů, kteří se nedají svést od přímé cesty povinnosti, ale kteří s božskou rozhodností kladou otázku: “Kdo jest Hospodinův?” (2. Mojžíšova 32,26), mužů, kteří se nespokojí jen tím, že kladou otázku, ale kteří vyžadují, aby ti, kdož se rozhodli ztotožnit se s lidem Božím, šli dále vpřed a jednoznačně zjevovali svou věrnost Králi králů a Pánu pánů. Takoví mužové podřizují svou vůli a své záměry zákonu Božímu. Pro lásku k Bohu jim nezáleží na vlastním životě. Jejich dílem je čerpat světlo ze Slova a vyzařovat je světu jasnými, přímými paprsky. Věrnost Bohu je jejich heslem.PK 97.1

Zatímco lid Izraele na Karmelu pochybuje a váhá, přerušuje ticho znovu hlas Eliášův: “Já sám toliko pozůstal jsem prorok Hospodinův, proroků pak Bálových jest čtyři sta a padesáte mužů. Nechť jsou nám dáni dva volkové, a ať vyberou sobě volka jednoho, kteréhož nechť rozsekají na kusy a vkladou na dříví, ale ohně ať nepodkládají. Jáť také připravím volka druhého, kteréhož vložím na dříví, a ohně nepodložím. Tedy vzývejte jméno bohů vašich, já pak vzývati budu jméno Hospodinovo, a budeť to, že Bůh, kterýž se ohlásí skrze oheň, ten jest Bůh.” 1. Královská 18,22-24.PK 97.2

Eliášův návrh je tak rozumný, že lidé ho nemohou dost dobře pominout, a tak se odvažují odpovědět: “Dobráť jest řeč tato.” Proroci Bálovi se neopovažují nesouhlasit. Eliáš se k nim obrací a přikazuje: “Vybeřte sobě volka jednoho a připravte ho nejprvé, poněvadž jest vás více, a vzývejte jméno bohů vašich, ale ohně nepodkládejte.” 1. Královská 18,24.25.PK 97.3

Falešní kněží vypadají sice směle a vyzývavě, ale v srdci mají strach, když připravují svůj olář a pokládají na něj dřevo a oběť. A pak začínají se svým zaklínáním. Jejich pronikavé výkřiky se ozvěnou vracejí od okolních lesů a pahorků, když vyzývají jméno svého boha: “Ó Báli, uslyš nás.” 1. Královská 18,26. Kněží se shromažďují kolem svého oltáře, poskakují, svíjejí se a ječí, rvou si vlasy a vyřezávají si maso z těla a zapřísahají svého boha, aby jim pomohl.PK 97.4

Míjí ráno a nastává poledne a stále se neukazuje důkaz, že Bál by slyšel volání svých klamaných následovníků. Jejich vzrušené modlitby nevyvolávají žádný ohlas, nepřichází žádná odezva. Oběť zůstává nestrávená.PK 98.1

Když pak pokračují ve své bláhové bohoslužbě, snaží se prohnaní kněží vymyslit nějaký způsob, jak by mohli zapálit oheň na oltáři a jak přesvědčit lidi, že oheň přichází přímo od Bála. Eliáš však sleduje každé hnutí; a kněží v naději, že se jim naskytne příležitost k provedení klamu, pokračují ve svých nesmyslných obřadech.PK 98.2

“Když pak bylo poledne, posmíval se jim Eliáš a řekl: Křičte vysokým hlasem, poněvadž bůh jest. Neb snad rozmlouvání má, neb jinou práci, neb jest na cestě, anebť spí, ať procítí. Takž křičeli hlasem velikým, a bodli se vedlé obyčeje svého nožíky a špicemi, tak až se krví polívali. I stalo se, když již bylo s poledne, že prorokovali až dotud, když se obětuje obět suchá, ale nebylo žádného se ohlášení, ani kdo by odpověděl, ani kdo by vyslyšel.” 1. Královská 18,27-29.PK 98.3

Satan by byl rád přišel na pomoc těm, které podvedl a kteří se oddávali jeho službě. Rád by byl seslal blesk, aby zapálil jejich oběť. Hospodin však satana omezil, potlačil jeho moc a tak ani všechny výmysly nepřítele nevydaly jedinou jiskru na Bálův oltář.PK 98.4

Nakonec kněží, jejichž hlasy hlasitým voláním ochraptěly a jejichž roucha byla zkrvavená od ran, jež si způsobili, propadají zoufalství. Neustávají ve svém zběsilém počínání, ale do jejich modliteb se mísí strašné proklínání jejich boha slunce. Eliáš dává stále bedlivý pozor, neboť si je vědom toho, že kdyby se kněžím nějakým podvodem podařilo zažehnout oheň na oláři, byl by hned rozsápán na kusy.PK 98.5

Nastává večer. Proroci Bálovi jsou unaveni, umdlévají a jsou bezradní. Jeden navrhuje to, druhý něco jiného, až nakonec ustávají ve svém usilování. Jejich výkřiky a proklínání přestávají se ozývat nad horou Karmel. V zoufalství se vzdávají boje.PK 98.6

Celý den přihlížejí lidé počínání kněží. Sledují, jak nevázaně poskakují kolem oltáře, jakoby chytali žhavé paprsky slunce, jež by jim mohly posloužit. S hrůzou se dívají na to, jak se kněží navzájem strašně mrzačí, a mají možnost přemýšlet, jakým bláznovstvím je uctívání model. Mnozí ze zástupu jsou již sytí těchto projevů satanství a očekávají s nejhlubším zájmem, co učiní Eliáš.PK 99.1

Je hodina večerní oběti a Eliáš vyzývá lid: “Přistuptež ke mně.” 1. Královská 18,30. Když se chvějíce se přiblíží, obrátí se Eliáš k rozbořenému oláři, na němž kdysi lidé uctívali Boha nebeského, a znovu jej postaví. Tato hromádka sutin je mu dražší než všechny nádherné pohanské oltáře.PK 99.2

Znovuzřízením tohoto starobylého oltáře projevil Eliáš svou úctu k smlouvě, kterou Pán učinil s Izraelem, když Izrealští překročili Jordán do země zaslíbené. Eliáš vzal totiž “dvanácte kamenů, podle počtu pokolení synů Jákobových,…a vzdělal z těch kamenů oltář ve jménu Hospodinovu” 1. Královská 18,31.32.PK 99.3

Kněží Bálovi, zklamaní a vyčerpaní svým marným úsilím, napjatě čekají, co Eliáš učiní. Nenávidí proroka za to, že navhl zkoušku, jež odhalila slabost a neschopnost jejich bohů; nyní se bojí jeho moci. Lid, rovněž se strachem a napětím téměř nedýchaje, sleduje, jak Eliáš pokračuje ve svých přípravách. Klidné chování prorokovo je naprostým opakem fanatického a nesmyslného řádění následovníků Bálových.PK 99.4

Když prorok dokončil opravu oltáře, udělal kolem něj příkop, připravil dříví a volka, položil oběť na oltář a pak přikázal lidu, aby polil oběť a oltář vodou. Naplňte čtyři štoudve vodou, a vylejte na obět zápalnou i na dříví. Řekl opět: “Učiňtež to po druhé. I učinili po druhé. Řekl ještě: Po třetí učiňte. I učinili po třetí, tak že tekly vody okolo oltáře; také i struhu naplnila voda.” 1. Královská 18,34.35.PK 99.5

Pak Eliáš připomíná lidu dlouhotrvající odpadnutí, jež vzbudilo hněv Hospodinův, a vyzývá shromážděné, aby se pokořili ve svých srdcích a navrátili se k Bohu svých otců, aby mohla být odňata kletba spočívající na zemi Izrael. Nato se v úctě sklání před neviditelným Bohem, pozdvihuje ruce k nebi a pronáší prostou modlitbu. Bálovi kněží vykřikovali a poskakovali od časného rána až do pozdního odpoledne; když se však modlí Eliáš, nezaznívají nad horou Karmel žádné nesmyslné výkřiky. Eliáš se modlí, jakoby dobře věděl, že Hospodin je přítomen a sleduje, co se tu děje, a naslouchá jeho výzvě. Proroci Bálovi se modlili divoce, nesouvisle. Eliáš se modlí prostě a vroucně, žádá Boha, aby projevil svou nadřazenost nad Bálem, aby byl Izrael opět přiveden k němu.PK 99.6

“Hospodine Bože Abrahamův, Izákův a Izraelův, nechť dnes poznají, že jsi ty Bůh v Izraeli, a já služebník tvůj, a že jsem vedlé slova tvého činil všecky věci tyto. Vyslyš mne, Hospodine, vyslyš mne, aťby poznal lid tento, že jsi ty, Hospodine, Bohem, když bys obrátil srdce jejich zase.” 1. Královská 18,36.37.PK 100.1

Všichni strnuli v tichu, jež je ve své velebnosti až tísnivé. Kněží Bálovi se chvějí strachy. Vědomi si své viny čekají rychlou odplatu.PK 100.2

Sotva skončil Eliáš svou modlitbu, vyšlehnou s nebe na opravený oltář plameny ohně jako zářivé záblesky, stráví oběť, vodu ve strouze, ba i kameny oltáře. Jas plamene ozařuje horu a oslňuje zástupy. Dole v údolí, kde mnozí sledují s úzkostným napětím, co se děje na hoře, je sestoupení ohně dobře vidět, a všichni jsou nad ním užaslí. Připomíná to ohnivý sloup, který u Rudého moře oddělil dítky Izraele od zástupů Egyptských. Lidé na hoře se v úctě a bázni hluboce sklánějí před neviditelným Bohem. Neodvažují se dále hledět na oheň seslaný s nebe. Mají strach, že i oni budou ohněm stráveni. A přesvědčeni, že je jejich povinností uznat Boha Eliášova za Boha svých otců, jemuž musí být věrní, volají všichni jako jedním hlasem: “Hospodinť jest Bohem, Hospodin jest Bohem.” 1. Královská 18,39. S překvapující přesností nese se volání přes horu a zaznívá v údolí. Konečně Izrael procitá, probouzí se z klamu a kaje se. Konečně lid poznává, jak velice zneuctíval Boha. Jasně poznává povahu uctívání Bála, jež se tak příkře liší od rozumné služby, již vyžaduje pravý Bůh. Lid poznává, že Bůh je spravedlivý a milosrdný, když zadržuje rosu a déšť do té doby, dokud nebudou přivedeni k tomu, aby vzývali jeho jméno. Nyní jsou ochotni uznat, že Bůh Eliášův je nad všechny modly.PK 100.3

Kněží Bálovi se zděšením sledují podivuhodný projev moci Hospodinovy. Avšak přes svou porážku a přes přítomnost božské slávy stále odmítají litovat svých nepravostí. Chtějí dále zůstat proroky Bálovými. Tím prokazují, že si zasluhují smrt. Aby kající Izrael zůstal uchráněn před sváděním těch, kdož je vedli k uctívání Bála, přikazuje Pán Eliášovi, aby falešné učitele zahubil. Lid se již v hněvu pozvedá proti vůdcům, kteří jej sváděli k hříchu, a když Eliáš dává příkaz: “Zjímejte ty proroky bálovy, žádný ať z nich neude,” ochotně poslouchají. Zmocňují se kněží, vedou je k potoku Císon a tam, než skončí den, kterým byla zahájena rozhodná náprava, jsou služebníci Bálovi pobiti. Ani jediný není ušetřen.PK 101.1