56. kapitola — Vyučování zákonu Božímu

Bylo to v době svátku troubení. V Jeruzalémě se shromáždilo mnoho lidí. Prostředí poskytovalo žalostný pohled. Zeď kolem Jeruzaléma byla sice znovu vystavěna a brány vsazeny, ale velká část města ležela dosud v rozvalinách.PK 434.1

Na vyvýšeném dřevěném stupni, postaveném v jedné z nejširších ulic, obklopená ze všech stran truchlivými zbytky zašlé slávy Judy, stanul Ezdráš, nyní již zestárlý. Po jeho pravé i levé straně se shromáždili jeho bratří Levité. Dívajíce se z pódia, přehlíželi moře hlav. Z celého širého okolí sešly se tu dítky smlouvy. “I dobrořečil Ezdráš Hospodinu Bohu velikému, a všecken lid odpovídal: Amen, amen, … a skloňujíce hlavy, poklonu učinili Hospodinu tváří k zemi.” Nehemjáš 8,6.PK 434.2

Ale i zde se projevil následek hříchu Izraele. Sňatky Izraelských s ženami jiných národů způsobily, že se hebrejský jazyk pokazil, a řečníci museli věnovat při vysvětlování zákona v jazyce lidu velkou péči tomu, aby jejich výkladu všichni porozuměli. Někteří z kněží a Levitů se přidali k Ezdrášovi ve výkladu zásad zákona: “čtli v té knize v zákoně Božím srozumitelně, a vykládajíce smysl, vysvětlovali to, což čtli.” Nehemjáš 8,8.PK 434.3

“A uši všeho lidu obráceny byly k knize zákona.” Nehemjáš 8,3. Lidé naslouchali pozorně a s úctou slovům Nejvyššího. Když jim byl zákon vysvětlován, přesvědčovali se o své vině a želeli svých hříchů. Avšak tento den byl svátkem, dnem radosti, svatým shromážděním, dnem, který měli lidé slavit jak Hospodin přikázal — s radostí a veselím; proto byli vyzváni, aby zanechali zármutku a radovali se z velké milosti, kterou jim Bůh prokazuje. “Den tento posvěcený jest Hospodinu Bohu vašemu,” pravil Nehemiáš. “Nekviltež, ani plačte,…jděte, jezte tučné věci, a píte sladké, sdílejíce se s těmi, kteříž nemají nic připraveno. Den zajisté tento svatý jest Pánu našemu, protož nermuťtež se, nýbrž radost Hospodinova budiž síla vaše.” Nehemjáš 8,9.10.PK 434.4

První část dne byla věnována náboženským úkonům, zbytek dne pak lid strávil tím, že s vděčností myslil na požehnání Boží a radoval se z hojnosti, kterou jim Bůh poskytl. Část z jídla a pití byla také poslána chudým, kteří si nemohli nic připravit. Všude zavládla velká radost, protože v šichni slyšeli slova zákona a rozuměli jim.PK 435.1

Následujícího dne se pokračovalo ve čtení a vysvětlování zákona. A v ustanovený čas — desátého dne sedmého měsíce — konaly se slavnostní služby Dne síření podle přikázání Božího.PK 435.2

Od patnáctého do dvaadvacátého téhož měsíce světili lidé a jejich vládcové znovu slavnost stánků. Bylo vyhlášeno “po všech městech svých i v Jeruzalémě, řkouce: Vyjděte na hory, a přineste ratolestí olivových a ratolestí dříví borového, a ratolestí myrtových, i ratolestí palmových, a ratolestí dříví hustého, abyste nadělali stánků, tak jakž psáno jest. Protož vyšed lid, přinesli a nadělali sobě stánků, jeden každý na střeše své, i v síních svých, i v síních domu Božího,…I byla radost velmi veliká. Četl pak v knize zákona Božího na každý den, od prvního dne až do posledního.” Nehemjáš 8,15-18.PK 435.3

Jak naslouchali den za dnem slovům zákona, přesvědčili se lidé o svých přestoupeních a o hříších, kterých se jejich národ dopouštěl v minulých pokoleních. Poznali, že ochrana a péče B oží jim byla odňata a dítky Abrahámovy byly rozptýleny do cizích zemí proto, že se odvrátily od Boha; rozhodli se prosit o milost Boží a zavázali se, že budou chodit v přikázáních Božích. Než začaly slavnostní služby, konané druhého dne po ukončení svátku stánků, oddělili se od pohanů, kteří žili mezi nimi.PK 435.4

Když se lidé pokořili před Hospodinem, vyznali své hříchy a prosili o odpuštění, povzbudili je jejich vůdcové, aby věřili, že Bůh podle svého zaslíbení slyší jejich prosby. Musejí nejen truchlit, plakat a kát se, ale musejí také věřit, že Bůh jim odpouští. Musejí prokázat svou víru tím, že uznávají jeho milosti a chválí ho za jeho dobrotivost. “Vstaňte,” pravili jim učitelé, “dobrořečte Hospodinu Bohu svému, od věků až na věky.” Nehemjáš 9,5.PK 435.5

Pak se shromážděného zástupu lidí, stojících s rukama vztaženýma k nebi, zazněla píseň:PK 436.1

“Ať dobrořečí slavnému jménu jeho,
a vyššímu nad každé dobrořečení i chválu.
Ty jsi, Hospodine, sám ten jediný,
ty jsi učinil nebesa,
nebesa nebes i všecko vojsko jejich,
zemi i všecko, což jest na ní,
moře i všecko, což jest v nich,
obživuješ také všecko,
ano i vojska nebeská před tebou se sklánějí.” Nehemjáš 9,5.6.PK 436.2

Když píseň chvály dozněla, vyprávěli vůdcové shromáždění o dějinách Izraele a ukázali, jak veliká k nim byla dobrotivost Boží a jak veliký jejich nevděk. Pak všichni shromáždění učinili smlouvu, že budou zachovávat všechna přikázání Boží. Byli za své hříchy potřestáni; nyní uznali, že Bůh s nimi jednal spravedlivě a zavázali se, že budou poslušni jeho zákona. A aby to byla “smlouva nepohnutelná” a aby byla zachována v nezměněné podobě jako památník závazku, který na sebe vzali, byla písemně zaznamenána a podepsali ji kněží, Levité a knížata. Měla být připomínkou povinností a hradbou před pokušením. Lid učinil slavnostní přísahu, že bude “choditi v zákoně Božím, kterýž vydán jest skrze Mojžíše služebníka Božího, a ostříhati i plniti všecka přikázání Hospodina Pána našeho, i soudy jeho, i ustanovení jeho” Nehemjáš 9,38; 10,29. Přísaha zahrnovala i slib, že se nebudou svými sňatky směšovat s lidem země.PK 436.3

Než skončil den půstu, projevil lid své odhodlání vrátit se k Hospodinu ještě tím, že se zavázal, že přestane znesvěcovat sobotu. Nehemiáš nepoužil tehdy a ani později své moci, aby zbraňoval pohanským obchodníkům vcházet do Jeruzalémy; ve snaze ušetřit lid, aby byl vystavován pokušení přestupovat sobotu, zavázal jej slavnostní smlouvou, že nebude přestupovat zákon o sobotě tím, že by kupoval od těchto obchodníků; přitom doufal, že to obchodníky odradí od obchodování.PK 436.4

Bylo také učiněno opatření na podporu veřejných bohoslužeb. Shromáždění se zavázalo, že vedle desátků bude každoročně přispívat stanovenou částkou na služby ve svatyni. “Metali jsme i losy,” píše Nehemiáš, “že chceme přinášeti prvotiny země své, i prvotiny všelikého ovoce každého stromu, rok po roku do domu Hospodinova. K tomu i prvorozené syny své, i hovádka svá, (jakož psáno jest v zákoně), i prvorozené z skotů i bravů svých.” Nehemjáš 10,34-36.PK 437.1

Izrael se vrátil k Bohu, hluboce lituje svého odpadnutí. Vyznali se s kvílením a pláčem. Uznali, že Bůh s nimi jednal spravedlivě a smlouvou se zavázali, že budou poslušni jeho zákona. Nyní musejí projevovat víru v zaslíbení Boží. Bůh přijal jejich pokání; nyní se mohou radovat z jistoty, že jejich hříchy jsou odpuštěny a že se opět těší božské přízni.PK 437.2

Nehemiášovo úsilí obnovit službu pravému Bohu bylo korunováno úspěchem. Pokud lidé budou věrni přísaze, kterou učinili, pokud budou poslušni slova Božího, potud bude Hospodin plnit své zaslíbení a bude jim udělovat hojnost požehnání.PK 437.3

Pro ty, kdož si jsou vědomi hříchu a jsou sklíčeni pocitem své nehodnosti, poskytuje tato historie poučení o víře a povzbuzení. Bible věrně líčí, jaké následky mělo odpadnutí Izraele; líčí však také hluboké pokoření a pokání, opravdové odevzdání a štědré oběti, kterými se vyznačoval jejich návrat k Hospodinu.PK 437.4

Každé pravé obrácení k Hospodinu vnáší do života trvalou radost. Když se hříšník poddá vlivu Ducha svatého, poznává, jak se jeho hříšnost a poskvrnění odrážejí od svatosti velkého Zpytovatele srdcí. Poznává, že je jako přestupník odsouzen. Nemusí však proto propadat zoufalství, neboť má již zajištěno odpuštění. Může se radovat u vědomí odpuštěných hříchů, v lásce odpouštějícího nebeského Otce. Je slávou Boží dát hříšným, kajícím lidským bytostem spočinout v náručí své lásky, ovázat jejich rány, očistit je od hříchů a odít je rouchem spasení.PK 437.5