51. kapitola — Duchovní oživení

Ezdráš přibyl do Jeruzaléma právě vhod. Jeho vlivu tu bylo velice zapotřebí. Jeho příchod vlil odvahu a naději do srdcí mnohých, kteří dlouho působili v těžkých podmínkách. Od návratu první skupiny vyhnanců pod vedením Zorobábela a Jozueho před více než sedmdesáti lety bylo již mnohé vykonáno. Chrám byl dokončen a zdi města byly zčásti opraveny. Přesto zbývalo ještě mnoho co dělat.PK 406.1

Mezi těmi, kteří se vrátili do Jeruzaléma v dřívějších letech, bylo mnoho takových, kteří zůstali Bohu věrni po celý svůj život; avšak značný počet jejich dětí zapomněl na svatost zákona Božího. I někteří z mužů, jimž byla svěřena odpovědnost, žili ve zjevném hříchu. Jejich počínání do velké míry ochromovalo úsilí druhých o pokrok věci Boží; a dokud bude takové přestupování zákona ponecháno bez pokárání, nebude moci na lidu spočinout požehnání nebes.PK 406.2

Bylo řízením Božím, že ti, kdož se vrátili s Ezdrášem, zvlášť dozráli k hledání Hospodina.To, co právě zažili na své cestě z Babylóna, kdy je neochraňovala žádná lidská síla, jim dalo bohaté duchovní poučení. Mnozí se tím posílili ve víře; a když pak žili v Jeruzalémě vedle malomyslných a lhostejných, byl jejich vliv mocným činitelem v nápravě, která brzy nato započala.PK 406.3

Čtvrtého dne po příchodu odevzdali strážci pokladu stříbrné a zlaté předměty a nádoby pro službu ve svatyni do rukou chrámových služebníků v přítomnosti svědků při dodržení největší přesnosti. Každý předmět byl zapsán “v počtu a váze” Ezdráš 8,34.PK 406.4

Vyhnanci, kteří se vrátili s Ezdrášem, “obětovali zápaly Bohu Izraelskému” jako oběť za hřích a na znamení své vděčnosti a svého díkuvzdání za ochranu, kterou jim za jejich cesty poskytovali svatí andělé. “I dali výpovědi královy vladařům královským i vejvodům za řekou, kteříž pomocní byli lidu i domu Božímu” Ezdráš 8,35.36.PK 406.5

Brzy na to přišlo několik předních mužů Izraele k Ezdrášovi s vážnou stížností. Někteří z Izraelských, ba i z kněží a Levitů tak dalece pohrdli svatými přikázáními Hospodinovými, že se ženili s ženami okolních národů. “Nabrali sobě a synům svým dcer jejich,” pravili Ezdrášovi, “a smísili se, símě svaté, s národy pohanských zemí; a knížata a vrchnost první byla v tom přestoupení.” Ezdráš 9,1.2.PK 407.1

Když zkoumal příčiny, které vedly k tomu, že upadli v babylónské zajetí, Ezdráš poznal, že odpadnutí Izraele bylo do velké míry způsobeno jejich směšováním s pohanskými národy. Poznal, že kdyby byli bývali poslušni přikázání Božího a nesměšovali se s národy, které žily kolem nich, byli by bývali ušetřeni mnohého z toho, co smutného a pokořujícího je potkalo. Když nyní věděl, že přes to, co prožili, se vynikající mužové opovažují přestupovat zákony, dané jim jako ochrana před odpadnutím, vzkypěl rozhořčením. Myslel na to, že Bůh ve své dobrotivosti dopřál svému lidu opět se usadit v rodné zemi, a naplnil ho spravedlivý hněv a žal pro jejich nevděčnost. “Tu věc když jsem uslyšel,” píše, “roztrhl jsem roucho své i plášť, a trhal jsem vlasy s hlavy své i z brady, a seděl jsem zděšený.”PK 407.2

“I shromáždili se ke mně všickni, třesoucí se před řečmi Boha Izraelského pro přestoupení lidu přestěhovaného, já pak seděl jsem zděšený, až do oběti večerní.” Ezdráš 9,3.4.PK 407.3

V čase večerní oběti Ezdráš vstal, znovu roztrhl své roucho a svůj plášť, padl na kolena a v modlitbě vylil svou duši nebesům. Rozpřáhl ruce k Hospodinu a zvolal: “Bože můj, stydím se a hanbím pozdvihnouti, Bože můj, tváři své k tobě; nebo nepravosti naše rozmnožily se nad hlavou, a provinění naše vzrostlo až k nebi.”PK 407.4

“Ode dnů otců našich,” pravil prosebník dále, “u veliké jsme vině až do tohoto dne, a pro nepravosti naše vydáni jsme my, králové naši i kněží naši v ruku králů zemí pod meč, v zajetí a v loupež, a v zahanbení tváři, tak jakž se to nyní děje. Teď pak rychle stala se nám milost od Hospodina Boha našeho, že zanechal nám ostatků, a dal nám obydlí na místě svatém, aby osvítil oči naše Bůh náš, a dal nám maličké povydechnutí od služby naší. Nebo ač jsme byli služebníci, však nenechal nás Bůh náš v porobě naší, ale naklonil k nám milostí krále Perské, dav nám život, abychom vyzdvihli dům Boha našeho, a zase obnovili pustiny jeho, nýbrž ohradil nás v Judstvu a v Jeruzalémě.”PK 407.5

“Nyní tedy což díme, ó Bože náš, po těch věcech, poněvadž jsme opustili přikázaní tvá, kteráž jsi vydal skrze služebníky své proroky?...Po všech pak těch věcech, kteréž na nás přišly pro zlé skutky naše, a pro veliké naše provinění, poněvadž ty, Bože náš, netrestal jsi nás podlé nepravostí našich, a dal jsi nám vysvobození takové, opět-liž bychom rušiti měli tvá přikázaní, a přízniti se s národy těmito ohavnými? Zdaliž bys se zůřivě nehněval na nás, až bys nás do konce vyhladil, tak že by žádný nezůstal a neušel? Hospodine Bože Izraelský, ty jsi spravedlivý; nebo jsme pozůstali ostatkové, jakž se to vidí dnešního dne. Aj, my jsme před tebou s proviněním svým, ač bychom neměli postavovati se před tváří tvou pro věci takové.” Ezdráš 9,6-15.PK 408.1

Zármutek Ezdráše a jeho druhů nad zlými skutky, které se zákeřně vkradly do samého díla Božího, vyvolal lítost. Hluboce zapůsobil na mnohé z těch, kteří zhřešili. “Plakal lid pláčem velikým” Ezdráš 10,1. Lidé si začali uvědomovat ohavnost hříchu a ošklivost, s jakou na něj pohlíží Bůh. Poznávali svatost zákona, který jim byl dán na Sinaji, a mnozí se třásli, když pomysleli na svá přestoupení.PK 408.2

Jeden z přítomných, jménem Sechaniáš, uznal za pravdivá všechna slova, která pravil Ezdráš. “Myť jsme zhřešili proti Bohu svému,” doznal, “že jsme pojímali ženy cizozemky z národů zemí, a však vždy Izrael může míti naději při té věci.” Sechaniáš podal návrh, aby všichni, kdož zhřešili, vstoupili v smlouvu s Bohem, aby došli odpuštění za své hříchy a byli uznáni “podlé zákona”. “Vstaň,” vyzval Ezdráše, “nebo na tobě jest ta věc, a my budeme při tobě. Posilň se a učiň tak.” “I vstal Ezdráš a zavázal přísahou přednější kněží a Levity a všecken lid Izraelský, aby tak učinili.” Ezdráš 10,2-5.PK 408.3

Byl to počátek podivuhodné nápravy. S nekonečnou trpělivotí a ohleduplností a s pečlivým zřetelem k právům a blahu každého jednotlivce usiloval Ezdráš a jeho druzi přivést kající Izrael na správnou cestu. Přede vším ostatním byl Ezdráš učitelem zákona; když osobně vyšetřoval každý případ, snažil se vštipit lidu, že tento zákon je svatý a že jeho poslušností lze dosáhnout požehnání.PK 408.4

Kde Ezdráš působil, tam došlo k oživení zájmu o zpytování svatých Písem. Byli ustanovení učitelé k vyučování lidu; byl vyzvedáván a ctěn zákon Hospodinův. Lidé zkoumali knhy proroků a jejich stati, předpovídající příchod Mesiáše, přinesly naději a útěchu mnohým zarmouceným a umdleným srdcím.PK 409.1

Uplynulo přes dva tisíce let od doby, kdy Ezdráš “byl uložil v srdci svém, aby zpytoval zákon Hospodinův a plnil jej” (Ezdráš 7,10), avšak ani tato dlouhá doba neubrala na vlivu jeho zbožného příkladu. Záznam o jeho životě naplňuje po staletí mnohého odhodláním, aby “zpytoval zákon Hospodinův a plnil jej”.PK 409.2

Ezdrášovy pohnutky byly vznešené a svaté; ke všemu, co konal, byl puzen hlubokou láskou k duším. Láska a starostlivost, kterou projevoval k těm, kdož zhřešili ať svévolně, nebo z nevědomosti, by měla sloužit za poučení všem, kteří usilují o nápravu. Služebníci Boží mají být pevní jako skála tam, kde se to týká správnosti zásad; přitom však mají projevovat soucit a shovívavost. Jako Ezdráš mají učit přestupníky způsobu života vštěpováním zásad, jež jsou základem všeho správného konání.PK 409.3

V dnešní době, kdy satan se různými prostředky snaží zaslepit lidi, aby neviděli závazné požadavky zákona Božího, je zapotřebí mužů, kteří dokáží, že mnozí “se třesou před přikázáním Boha našeho” Ezdráš 10,3. Je zapotřebí opravdových reformátorů, kteří ukáží přestupníkům velkého Zákonodárce a naučí je, že “zákon Hospodinův jest dokonalý, občerstvující duši” Žalm 19,7. Je zapotřebí mužů dobře znalých Písem, mužů, jejich každé slovo a čin velebí ustanovení Hospodinova, mužů, kteří touží posilnit víru. Tolik, tolik je zapotřebí učitelů, kteří dovedou vnést do srdcí úctu a lásku k Písmům!PK 409.4

Nepravost, která je dnes tak rozšířená, je ve velké míře možno přičíst tomu, že se nezkoumá a neposlouchá Písmo, neboť nedbá-li se slova Božího, pohrdá se tím jeho mocí, která zadržuje hříšné tužby srdce. Lidé se starají o své tělesné blaho a sklízejí pak zkázu.PK 409.5

Se zanedbáváním bible přichází odvrácení od zákona Božího. Tvrzení, že člověk nemusí být poslušen božských předpisů, oslabuje sílu mravního cítění a otevírá propusť, jíž vniká nepravost zaplavující svět. Nezákonnost, rozmařilost a zkaženost se šíří jako potopa vše zachvacující. Všude je vidět závist, podezírání, pokrytectví, nedostatek porozumění, řevnivost, soupeření zrazování svaté důvěry, požitkářství. Zdá se, že celý systém náboženských zásad a pouček, který má tvořit základ a páteř života společnosti, je jen kymácející se věc, která se brzy rozpadne.PK 410.1

V posledních dnech dějin této země promlouvá stále hlas, který promluvil se Sinaje: “Nebudeš míti bohů jiných přede mnou.” 2. Mojžíšova 20,3. Člověk postavil svou vůli proti vůli Boží, nemůže však umlčet slovo přikázání. Lidská mysl se nemůže vyhnout svému závazku, který má vůči vyšší moci. Lidé si mohou vymýšlet mnohé teorie a dohady, mohou se snažit stavět vědu proti zjevení a tak se pokoušet odstranit zákon Boží; silněji a stále silněji však zaznívá přikázání: “Svému Pánu Bohu se klaněj a jej samotného uctívej!” Matouš 4,10.PK 410.2

Zákon Hospodinův nelze ničím oslabit ani zesílit. Je takový, jaký je. Vždy byl a vždy bude svatý, spravedlivý a dobrý, dokonalý sám o sobě. Nemůže být zrušen, ani změněn. “Ctít” nebo “nectít” zákon — toť pouhá řeč člověka.PK 410.3

Mezi zákony lidskými a ustanoveními Hospodinovými nastane poslední velký boj odvěkého zápasu mezi pravdou a bludem. Právě vstupujeme do tohoto boje — ne do boje mezi soupeřícími církvemi bojujícími o nadvládu, ale do boje mezi náboženstvím bible a náboženstvím bajek a tradic. Činitelé, kteří se spojují proti pravdě, projevují nyní velkou činorodost. Svatého slova Božího, které nám bylo odevzdáno za cenu tak velkého utrpení a krveprolití, si lidé váží jen málo. Jen nemnozí je přijímají za skutečné pravidlo života. Nevěra se rozmáhá nebývalou měrou, a to nejen ve světě, ale i v církvi. Přicházejí mnozí a popírají poučky, jež jsou samými pilíři křesťanské víry. Velké skutky stvoření, jak je vylíčili pisatelé pod vnuknutím Ducha, pád člověka, usmíření, věčná platnost zákona — to všechno velká část křesťanského světa prakticky zavrhuje. Tisíce těch, kteří si zakládají na svých znalostech, považují za důkaz slabosti bezvýhradně důvěřovat Bibli a za důkaz vzdělání považují hledat v Písmech nesrovnalosti, zlehčovat a vyvracet její nejdůležitější pravdy.PK 410.4

Křesťané by měli být připraveni na to, co překvapivě brzy přijde na svět. Tato příprava by měla spočívat v pilném zkoumání slova Božího a v úsilí žít ve shodě s jeho předpisy. Strašné otázky věčnosti žádají od nás něco víc než jen pomyslné náboženství, náboženství slov a obřadů, v němž pravda je odtržena. Bůh volá po oživení a nápravě. Slova bible a bible sama musí být slyšet z kazatelen. Bible však byla oloupena o svou moc a výsledek je vidět v nižší úrovni duchovního života. V mnohých kázáních se dnes postrádá to božské zjevení, jež probouzí svědomí a duši přináší život. Posluchači nemohou pak říkat: “Zda-li v nás srdce nehořelo, jak k nám na cestě mluvil, jak nám otvíral Písma?” Lukáš 24,32. Jsou mnozí, kteří volají po živém Bohu a touží po božské přítomnosti. Kéž slovo Boží promluví k srdci! Kéž ti, kdož slyšeli jen tradiční podání a nauky vymyšlené člověkem, uslyší hlas toho, jenž může obnovit duši k věčnému životu!PK 411.1

Velké světlo zazářilo z patriarchů a proroků. Slavné věci byly řečeny o Siónu, městu Božím. Tím Hospodin naznačil, že světlo má vyzařovat i z jeho dnešních následovníků. Když starozákonní svatí podali tak skvělé svědectví věrnosti, neměli by ti, na něž září světlo nahromaděné za staletí, podávat ještě skvělejší svědectví o síle pravdy? Sláva proroctví vylévá své světlo na naši stezku. Předobraz se stal skutečností v smrti Syna Božího. Kristus povstává z mrtvých a vyhlašuje nad otevřeným hrobem: “Já jsem vzkříšení a život.” Jan 11,25. Posílá svého Ducha na svět, aby nám všechny ty věci připomínal. Zázračnou mocí zachovává své psané slovo přes všechny věky.PK 411.2

Reformátoři, podle jejichž protestu se jmenujeme protestanté, cítili, že je Bůh povolal, aby dali světu světlo evangelia; a ve svém úsilí tak učinit byli ochotni obětovat svůj majetek, svou svobodu i život sám. Vzdor pronásledování a hrozbě smrti bylo evangelium hlásáno široko daleko. Slovo Boží bylo přinášeno lidem a lidé všech vrstev, vysoce postavení i prostí, bohatí i chudí, učení i nevědomí, všichni je dychtivě zkoumali. Jsme my v tomto posledním boji velkého zápasu tak věrní svému úkolu, jako byli ranní reformátoři?PK 411.3

“Trubte trubou na Sionu, uložte půst, svolejte shromáždění. Shromažďte lid, posvěťte shromáždění, shromažďte starce, shromažďte maličké,… kněží, služebníci Hospodinovi, ať plačí mezi síňcí a oltářem, a řeknou: Odpusť, ó Hospodine, lidu svému, a nevydávej dědictví svého v pohanění.” “Obraťte se ke mně samému celým srdcem svým, a to s postem a s pláčem i s kvílením. A roztrhněte srdce vaše, a ne roucha vaše, a navraťte se k Hospodinu Bohu vašemu; neboť jest on milostivý a lítostivý, dlouhočekající a hojný v milosrdenství, a kterýž lituje zlého. Kdo ví, neobrátí-li se a nebude-li želeti, a nezůstaví-li po něm požehnání, oběti suché a mokré Hospodinu Bohu vašemu.” Jóel 2,15-17.12-14.PK 412.1