“Blaze těm, kdo jsou pronásledováni pro spravedlnost, neboť jejich je království nebeské.” Matouš 5,10

Pán Ježíš nevzbuzuje ve svých následovnících naději, že dosáhnou na zemi slávy a bohatství a že jejich život bude bez těžkostí. Nabídl jim však přednost, že mohou kráčet se svým Pánem po cestách sebezapření a pohany, protože svět je nezná.MON 23.7

Proti Spasiteli, který přišel vykoupit ztracený svět, se postavily spojené síly nepřátel Boha i lidí. Zlí lidé a padlí andělé se spojili v nemilosrdném odporu proti Knížeti pokoje. I když se v každém jeho slově i činu projevoval božský soucit, pocítil vůči sobě zarputilé nepřátelství, protože se nepodobal světu. Poněvadž neschvaloval projevy nedobrých stránek lidské povahy, vyvolal velký odpor a nepřátelství. Něco podobného prožijí všichni, kdo chtějí žít zbožně v Kristu Ježíši. Mezi spravedlností a hříchem, láskou a nenávistí, pravdou a lží je nesmiřitelný rozpor. Kdo ukazuje Kristovu lásku a krásu jeho svatosti, odvádí poddané ze satanova království. Kníže zla se tomu snaží zabránit. Všichni, kteří jsou naplněni Duchem Kristovým, musí počítat s pronásledováním a potupou. Způsob pronásledování se sice mění s dobou, avšak zásada — duch, který stojí v pozadí — se nemění. Ničí vyvolené již od dnů Ábelových.MON 24.1

Když se lidé snaží dosáhnout souladu s Bohem, poznají, že potupa kříže ještě stále trvá. Mocnosti a síly zla útočí proti všem, kteří zachovávají zákony Boží. Proto, místo aby pronásledování učedníky Kristovy zarmucovalo, má jim působit radost. Je důkazem, že kráčejí ve šlépějích svého Mistra.MON 24.2

Pán neslíbil svému lidu, že ho ušetří zkoušek, slíbil něco, co je mnohem lepší. Řekl: “Tvá síla ať provází všechny tvé dny.” “Stačí, když máš mou milost; vždyť v slabosti se projeví má síla.” 5. Mojžíšova 33,25; 2. Korintským 12,9. Jste-li povoláni, abyste pro Boží věc prošli “ohnivou pecí”, Ježíš vám bude po boku, jako byl kdysi se třemi věrnými mládenci v Babylonu. Lidé, kteří milují svého Vykupitele, by se měli radovat z každé příležitosti, kdy s ním mohou snášet pokoření a potupu. Láska, kterou chovají ke svému Pánu, ulehčí všechna utrpení, která pro něho zakoušejí.MON 24.3

Ve všech dobách satan pronásledoval Boží lid. Prostřednictvím svých nástrojů je mučil a vraždil. Svou smrtí se však mučedníci stávali vítězi. Pevnou vírou se hlásili k někomu mocnějšímu, než je satan. Satan mohl mučit a zabít tělo, nemohl se však dotknout života, který je s Kristem skryt v Bohu. Mohl vsazovat do vězení, nemohl však spoutat ducha. Pronásledovaní mohli vzhlížet za mračna k slávě a říkat si: “Soudím totiž, že utrpení nynějšího času se nedají srovnat s budoucí slávou, která má být na nás zjevena.” “Toto krátké a lehké soužení působí přenesmírnou váhu věčné slávy.” Římanům 8,18; 2. Korintským 4,17.MON 24.4

Zkouškami a pronásledováním se zjevuje Boží sláva — povaha — na jeho vyvolených. Boží církev, kterou svět nenávidí a pronásleduje, je vychovávána a vzdělávána v Kristově škole. Věřící lidé kráčejí na zemi po úzkých cestách a očišťují se v těžkostech. Jdou za Kristem v bolestných zápasech, prožívají sebezapření, zakoušejí trpká zklamání. Hořké zkušenosti jim ukazují nepravost a ubohost hříchu, pak na něj pohlížejí s odporem. Podílejí se na Kristových utrpeních a budou se podílet i na jeho slávě. Ve vidění prorok spatřil vítězství Božího lidu. Řekl: “Viděl jsem jakoby jiskřící moře, planoucí ohněm, a viděl jsem ty, kteří zvítězili... Stáli na tom jiskřícím moři, měli Boží loutny a zpívali píseň Božího služebníka Mojžíše a píseň Beránkovu: ‘Veliké a podivuhodné jsou tvé činy, Pane Bože všemohoucí; spravedlivé a pravdivé jsou tvé cesty, Králi národů.’” “To jsou ti, kteří přišli z velikého soužení a vyprali svá roucha a vybílili je v krvi Beránkově. Proto jsou před trůnem Božím a slouží mu v jeho chrámě dnem i nocí; a ten, který sedí na trůnu, bude jim záštitou.” Zjevení 15,2.3; 7,14.15.MON 24.5