Loading...
Larger font
Smaller font
Copy
Print
Contents

Myšlenky o naději

 - Contents
  • Results
  • Related
  • Featured
No results found for: "".
  • Weighted Relevancy
  • Content Sequence
  • Relevancy
  • Earliest First
  • Latest First
    Larger font
    Smaller font
    Copy
    Print
    Contents

    “Těsná je brána a úzká cesta, která vede k životu.” Matouš 7,14

    V době Ježíše Krista žili obyvatelé Palestiny v opevněných městech. Většina měst se rozkládala na kopcích a vyvýšeninách. Městské brány se zavíraly při západu slunce. Vedly k nim strmé a kamenité cesty. Poutník, který se chtěl dostat na sklonku dne do města, musel často ve velkém spěchu zdolat poslední obtížný úsek, aby dorazil k bráně dříve, než přijde noc. Kdo se opozdil, nemohl dovnitř a musel zůstat venku.MON 79.5

    Úzká, stoupající cesta, která vedla k domovu a k odpočinku, posloužila Pánu Ježíši jako působivé znázornění křesťanova života.MON 79.6

    Kristus svým posluchačům řekl: Cesta, kterou jsem vám ukázal, je úzká, branou nelze snadno projít. Zlaté pravidlo totiž vylučuje pýchu a sobectví. Je však i široká cesta, ale končí záhubou. Jestliže si zvolíme cestu duchovního života, musíme dělat stále pokroky, protože je to cesta vzhůru. Bude vás málo, protože většina lidí si zvolí pohodlnou, širokou cestu.MON 80.1

    Po cestě smrti se může ubírat celé lidstvo i se svou nevírou, sobectvím, pýchou, nepoctivostí a mravním úpadkem. Je na ní dostatek prostoru pro každý názor a nauku, každý může dělat, co se mu zlíbí a co mu přikazuje sebeláska. Kdo chce jít pohodlnou cestou, nemusí ji hledat, protože brána je široká a cesta prostorná a člověk si přirozeně volí tuto cestu, i když končí smrtí.MON 80.2

    Cesta k životu je však úzká a její brána těsná. Jestliže lpíme na nějakém hříchu, zdá se nám, že cesta je příliš úzká, než abychom na ni mohli vstoupit. Chceme-li jít Boží cestou, musíme se vzdát vlastních cest, prosazování vlastní vůle a zlých zvyků. Kdo chce sloužit Kristu, nemůže dát na mínění světa nebo se řídit jeho zásadami. Cesta k nebesům je příliš úzká, než aby se na ni vešla touha po bohatství a vysokém postavení, příliš úzká, aby se na ní mohla rozvinout sobecká ctižádost, a příliš strmá a kamenitá, aby po ní mohli jít milovníci snadných cest. Kristovým údělem byla namáhavá práce, trpělivost, sebezapření, pokořování, chudoba a protivenství, které zakoušel od hříšníků. To bude i naším údělem, dokud nevejdeme do Božího ráje.MON 80.3

    Bylo by však nesprávné z toho usuzovat, že cesta vzhůru je namáhavá, kdežto cesta dolů snadná. Na cestě, která vede k smrti, se lidé setkávají s bolestmi, utrpením, starostmi a zklamáními. Bůh je tím varuje, aby po ní nešli dál. Ve své lásce tak brání lhostejným a svéhlavým lidem, aby nepokračovali na cestě k sebezničení. Satan se pochopitelně snaží, aby jeho cesta vypadala přitažlivě, jde však o klam. Na cestě zla lidé prožívají výčitky svědomí a trýznivé obavy. Může se nám zdát, že uspokojovat pýchu a sobeckou ctižádost je příjemné, ale na konci se setkáváme s bolestí a žalem. Samolibé plány snad slibují lichotivé vyhlídky a rozkoše, ale nakonec shledáme, že naše radost je otrávena a že náš život zhořkl sobeckými nadějemi. Brána široké cesty je možná okrášlená květinami, avšak cesta sama je plná trní. Světlo naděje, které září na začátku této cesty, postupně pohasíná, až zanikne ve tmě zoufalství. Člověk, který kráčí touto cestou, dojde k zahynutí.MON 80.4

    “Cesta převrácených je tvrdá, avšak cesty moudrosti vedou k blaženosti, všecky její stezky ku pokoji.” Přísloví 13,15; 3,17. Každý čin, kterým dokazujeme poslušnost Kristu, každý projev sebezapření pro něho, každá zkouška, v níž jsme obstáli, každé vítězství nad pokušením je krokem ke konečnému vítězství. Přijmeme-li Krista za svého průvodce, povede nás bezpečně. Ani největší hříšník nemusí sejít z cesty. Každý, kdo opravdově hledá, může kráčet v čistém a jasném světle. Ačkoli je cesta tak úzká a svatá, že na ní nelze trpět hřích, může na ni vstoupit každý. Žádný, kdo se trápí pochybnostmi, nemůže prohlásit: “Bůh o mne nedbá.”MON 80.5

    Úzká cesta je snad namáhavá a výstup strmý. Možná, že jsou po obou stranách propasti a že na ní musíme mnohé vytrpět. I když jsme unaveni a toužíme po odpočinku, musíme vytrvat. I když klesáme, musíme bojovat dál. I když ztrácíme odvahu, musíme stále doufat, protože s Kristem jako svým průvodcem nakonec dosáhneme vytčeného cíle. Sám Kristus nám prošlapal a upravil neschůdnou cestu, která je před námi.MON 81.1

    Podél cesty, která vede k věčnému životu, jsou prameny radosti pro osvěžení unavených. Lidé, kteří kráčejí cestou moudrosti, zůstanou i v soužení radostní, protože Spasitel, kterého milují, jde s nimi, i když jej nevidí. Při každém dalším kroku poznávají zřetelněji dotyk jeho ruky a na jejich cestu dopadají stále jasnější paprsky slávy Neviditelného. Jejich chvalozpěvy zní stále lépe a stoupají vzhůru, aby se spojily se zpěvem andělů před Božím trůnem. “Stezka spravedlivých je jak jasné světlo, které svítí stále víc, až je tu den.” Přísloví 4,18.MON 81.2

    Larger font
    Smaller font
    Copy
    Print
    Contents