“Je dovoleno propustit manželku z jakékoli příčiny?” Matouš 19,3

V židovské společnosti se mohl muž rozvést se svou manželkou i z nejmalichernějšího důvodu. Žena se pak mohla znovu provdat. Tento zvyk vedl k velké bídě a hříchu. V kázání na hoře blahoslavenství Pán Ježíš jasně prohlásil, že rozvázání manželského svazku je nepřípustné. Jedinou výjimkou může být nevěra manželskému slibu. Řekl: “Kdo propustí svou manželku z jiného důvodu než pro smilstvo a vezme si jinou, cizoloží.” Matouš 19,9.MON 41.1

Když se později ptali farizeové Pána Ježíše, zdali podle Božího zákona je rozvod přípustný, připomněl jim ustanovení manželství při stvoření. “Pro tvrdost vašeho srdce vám Mojžíš dovolil propustit manželku. Od počátku to však nebylo.” Matouš 19,8. Připomněl jim šťastné dny v ráji, kdy Bůh všechno označil jako “velmi dobré”. Tam mají svůj původ manželství a sobota, dvě ustanovení, která mají sloužit k oslavě Boha a k prospěchu lidstva. Stvořitel spojil ruce bezhříšného páru a řekl: “Proto opustí muž svého otce i matku a přilne ke své ženě a stanou se jedním tělem.” 1. Mojžíšova 2,24. Tím ustanovil manželský svazek pro všechny Adamovy potomky až do konce času. A to, co věčný Otec označil sám za dobré, je ustanovení, které má sloužit lidstvu k největšímu požehnání a k nejvyššímu rozvoji.MON 41.2

Hřích narušil manželství stejně jako ostatní dobré Boží dary, které lidstvo dostalo. Evangelium má za úkol obnovit jeho čistotu a krásu. Jak Starý, tak i Nový zákon používá manželského svazku pro znázornění úzkého a svatého spojení mezi Kristem a jeho lidem — mezi Spasitelem a těmi, které vykoupil za cenu Golgoty. Pán Ježíš řekl: “Neboj se... Tvým manželem je přece ten, jenž tě učinil, jeho jméno je Hospodin zástupů, tvým vykupitelem je Svatý Izraele.” “Navraťte se, odpadlí synové, je výrok Hospodinův, neboť já jsem váš manžel.” Izajáš 54,4.5; Jeremjáš 3,14. V písni Šalomounově slyšíme hlas nevěsty, která říká: “Můj milý je můj a já jsem jeho.” A ten, který je pro ni “významnější nad tisíce jiných”, odpovídá své vyvolené: “Celá jsi krásná, přítelkyně moje, poskvrny na tobě není.” Píseň písní 2,16; 5,10; 4,7..MON 41.3

V dopise, který později napsal apoštol Pavel křesťanům v Efezu, čteme, že Pán ustanovil muže hlavou ženy, aby byl jejím ochráncem a spojoval všechny členy rodiny tak, jako Kristus je hlavou církve a Spasitelem “duchovního těla”. Proto Pavel píše: “Ale jako církev je podřízena Kristu, tak ženy mají být ve všem podřízeny svým mužům. Muži, milujte své ženy, jako si Kristus zamiloval církev a sám se za ni obětoval, aby ji posvětil a očistil křtem vody a slovem; tak si on sám připravil církev slavnou, bez poskvrny, vrásky a čehokoli podobného, aby byla svatá a bezúhonná. Proto i muži mají milovat své ženy jako své vlastní tělo.” Efezským 5,23-28.MON 41.4

Jedině Kristova milost může manželství učinit tím, čím má podle Boží vůle být — prostředkem ke štěstí a k rozvoji lidstva. A tak mohou pozemské rodiny svou jednotou, pokojem a láskou představovat rodinu nebeskou.MON 42.1

Podobně jako za dnů Kristových můžeme i dnes pozorovat už jen chabý odlesk původního nebeského ideálu tohoto svatého svazku. Kristovo evangelium nabízí útěchu i lidem, kteří se setkali s hořkostí a zklamáním tam, kde očekávali přátelství a radost. Trpělivost a laskavost, kterou může dát Duch svatý, ulehčí jejich hořký úděl. Srdce, ve kterém přebývá Kristus, je tak naplněno a uspokojeno jeho láskou, že ho nestravuje touha upoutat na sebe pozornost druhých. Když se člověk odevzdá Bohu, může Bůh svou moudrostí vykonat to, na co lidská moudrost nestačí. Kristova láska může spojit dvě srdce, která se odcizila a ochladla, něčím pevnějším a trvalejším než jsou pozemská pouta — zlatými pouty lásky, která obstojí ve zkoušce pokušení.MON 42.2