“Když se modlíte, říkejte: Otče náš.” Lukáš 11,2

Pán Ježíš nás učí, abychom jeho Otce nazývali svým Otcem. Nestydí se nazývat nás bratry. Židům 2,11. Spasitel si velmi přeje, aby nás mohl uvítat jako členy Boží rodiny. Již oslovením Otče náš, které máme používat, když se přibližujeme k Bohu, nám dává ujištění o naší příbuznosti s nebeským Otcem.MON 62.1

Dovídáme se úžasnou pravdu, ve které je pro nás tolik povzbuzení a útěchy — Bůh nás miluje tak, jako miluje svého Syna. Podobně to vyjádřil Pán Ježíš ve své poslední modlitbě za učedníky: “Zamiloval sis je tak jako mne.” Jan 17,23.MON 62.2

Satan uchvátil tento svět a vládne mu s hroznou krutostí, Boží Syn však svým velkým činem na Golgotě zahrnul svět svou láskou a spojil jej opět s Božím trůnem. Když bylo dosaženo tohoto vítězství, cherubíni, serafíni a nespočetné zástupy ze všech nepadlých světů zpívali chvalozpěvy Bohu a Beránkovi. Projevili radost, že hříšnému lidstvu se otevřela cesta záchrany a že země bude zbavena následků hříchu. Oč větší radost mají mít lidé, na které se tato úžasná láska vztahuje! Jak můžeme pochybovat, jak můžeme být v nejistotě, jak můžeme mít pocit, že jsme sirotci? Vždyť právě kvůli těm, kteří se odcizili nebeskému Otci, když přestoupili Boží zákon, vzal Ježíš Kristus na sebe lidskou podobu. Stal se jedním z nás, abychom navždy měli pokoj a jistotu. Máme Přímluvce v nebi, a kdo jej přijímá za osobního Spasitele, není sirotkem, který musí nést břemeno svých hříchů.MON 62.3

“Milovaní, nyní jsme děti Boží!” “Jsme-li děti, tedy i dědicové — dědicové Boží, spoludědicové Kristovi; trpíme-li spolu s ním, budeme spolu s ním účastni Boží slávy.” “Víme však, až se zjeví, že mu budeme podobni, protože ho spatříme takového, jaký jest.” 1. Janův 3,2; Římanům 8,17.MON 62.4

Prvním krokem na cestě k Bohu je poznání lásky, kterou k nám Bůh chová, a důvěra v ni. 1. Janův 4,16. Bůh nás pak svou láskou přitáhne k sobě.MON 62.5

Poznání Boží lásky nás zbavuje sobectví. Když nazýváme Boha svým Otcem, uznáváme všechny Boží děti za své bratry. Každý z nás je listem na stromě lidstva, všichni jsme členy jedné rodiny. Modlíme-li se, máme se modlit nejen za sebe, ale i za své bližní. Člověk, který se modlí, aby získal požehnání jen pro sebe, se nemodlí správně.MON 62.6

Pán Ježíš řekl, že věčný Bůh nám poskytl výsadu nazývat ho Otcem. Přemýšlejme o tom, co to všechno znamená! Žádní rodiče se nikdy nezastávali tak usilovně svého chybujícího dítěte, jako prosí za přestupníka Kristus, náš Stvořitel. Nikdo z lidí nevěnoval nekajícímu hříšníku tak vřelý zájem a tolik laskavých pozvání jako on. Bůh přebývá v každém obydlí a slyší každé slovo. Vyslechne každou modlitbu, sdílí s každým jeho starosti a bolesti. Sleduje, jak kdo jedná s otcem, matkou, sestrou, přítelem a ostatními lidmi. Stará se o to, co je pro nás nezbytné. Jeho láska, milosrdenství a milost neustále uspokojují naše potřeby.MON 62.7

Nazýváte-li Boha Otcem, prohlašujete se za jeho děti, které se chtějí nechat vést jeho moudrostí a chtějí být ve všem poslušné. Přivlastníte si vědomí, že jeho láska se nikdy nemění. Budete se ve svém životě řídit jeho vůlí. Jako Boží děti se budete ze všeho nejvíce zajímat o Boží čest, jeho povahu, jeho rodinu a jeho dílo. Když budete stále poznávat a vážit si svého vztahu k Otci a ke každému členu jeho rodiny, bude vám to působit radost. Potěší vás sebemenší čin, který vykonáte a který přispěje k Boží slávě nebo ke štěstí bližních.MON 63.1

“...jenž jsi v nebesích.” Ten, k němuž máme podle Kristova příkazu vzhlížet jako ke svému Otci, je na nebesích, koná všechno, co chce. V jeho péči můžeme bezpečně spočinout se slovy: “Přichází den strachu, já však doufám v tebe.” Žalm 115,3; 56,4.MON 63.2