Druhý svitek

Spálením svitku celá záležitost neskončila. Bylo daleko snazší zbavit se psaného slova než od sebe odvrátit přicházející Boží soudy, které Bůh vyhlásil nad neposlušným národem. Stalo se však dokonce i to, že Jeremjášův svitek byl napsán znovu. Hospodin svému služebníkovi přikázal: “Znovu si vezmi jiný svitek a napiš na něj všechna předešlá slova, která byla na svitku předešlém, který Jójakím, král judský, spálil.” Jeremjáš 36,28. Ta slova dosud žila v Jeremjášovu srdci “jak hořící oheň” (Jeremjáš 20,9), a proto pro něj nebylo těžké znovu zaznamenat vše, co král ve svém rozhořčení zničil.SU 165.1

Báruk na nový svitek zapsal “z Jeremjášových úst všechna slova té knihy, kterou Jójakím, král judský, v ohni spálil” Jeremjáš 36,32. Prostředky, kterými se Jójakím snažil zmírnit prorokův vliv, ve skutečnosti umožnily lépe objasnit božské požadavky.SU 165.2

Duch, který lidi popouzel k tomu, aby Jeremjáše pronásledovali, působí na člověka dodnes. Kvůli němu mnozí nepřijímají varování a raději naslouchají falešným učitelům, kteří podporují jejich marnivost a přehlížejí jejich zlé skutky. Tito lidé nenajdou v době soužení žádné útočiště. Boží vyvolení služebníci budou odvážně čelit utrpení, které na ně dolehne ve formě nenávisti, přehlížení a pomluv. Budou schopni věrně dokončit Bohem svěřené dílo, protože budou mít na paměti, že i proroci, Spasitel a jeho učedníci byli kvůli Božímu slovu nenáviděni a pronásledováni.SU 165.3

Bůh si přál, aby Jójakím uposlechl Jeremjášovo varování, a získal si tak Nebúkadnesarovu přízeň. Tím by se totiž vyhnul velkému utrpení. Kdyby mladý král odpřisáhl věrnost babylónskému králi a svému slibu také dostál, získal by si úctu pohanů. Judský král se však vědomě zřekl výsady, které se mu dostalo, a vydal se vlastní cestou. Tím na sebe poštval hordy nájezdných lupičů a jeho vláda do několika let s ostudou skončila. Nebe jej zavrhlo, lidé nenáviděli a Babylóňané, jejichž důvěru zklamal, jím opovrhovali. Jójakímův syn Jójakín vládl Judsku jen tři měsíce a deset dní, následně se vzdal kaldejským vojskům, která znovu oblehla nešťastné město. Nebúkadnesar “přestěhoval do Babylóna Jójakína i královu matku, královy ženy, jeho dvořany a přední v zemi”, celkem několik tisíc lidí. Také s sebou vzal “tesaře a kováře, tisíc mužů, vesměs muže schopné boje” a “odvezl odtud všechny poklady Hospodinova domu i poklady domu královského” 2. Královská 24,15.16.13.SU 165.4

Judskému království, které pozbylo sílu i moc, bylo nicméně dovoleno, aby dál mělo samostatnou vládu. Do jejího čela Nebúkadnesar dosadil Matanjáše, mladšího Jóšijášova syna, kterému změnil jméno na Sidkijáš.SU 165.5